Najdete nás na Facebooku

Podporují nás:

Debakl po zemanovsku

Všichni tři polistopadoví prezidenti se odvolávali na tradice, vytvořené prezidentem osvoboditelem Tomášem Garrigue Masarykem. Nejvíce se to podařilo Václavu Havlovi. Ten to, podobně jako Masaryk, ale i Milan Rastislav Štefánik a Edvard Beneš, dotáhl až k přijetí samostatného zákona o vlastních zásluhách. Znění zákona je: „Václav Havel se zasloužil o svobodu a demokracii.“

Zatímco se Havel srovnává s Masarykem, Václav Klaus má ve srovnání nejblíže k druhému prezidentovi Edvardu Benešovi. Nejenom tím, že byl druhý, ale třeba také tím, že oba tvrdě bojovali proti zákonu, omezujícím samostatnost Československa, respektive Česka. V případě Beneše to byl marný boj proti Mnichovské dohodě, v případě Klause proti Lisabonské smlouvě.

Miloš Zeman proti ničemu nebojuje. Spokojil se se svým vrozeným plebejstvím a pro svůj lid pořádá v podzámčí lánského zámku různé oslavy a zve do zámku na obědy místní obyvatele, počínaje ředitelkou lánské školy a konče velitelem dobrovolných hasičů. Pokud bychom chtěli Zemana k nějakému prezidentovi přirovnávat, byl by to nejspíš – Antonín Zápotocký.  Pseudolidový tribun, který oklamal národ ujišťováním, že se žádná měnová reforma nepřipravuje, aby se druhý den lidé probudili a zjistili, že reforma, která znehodnotila jejich úspory, již proběhla.

Prezident Havel měl ovšem mnohem lepší postavení a pověst v zahraničí než doma. Za doby jeho prezidentování se v Praze střídala jedna nejvyšší návštěva za druhou. Prahu navštívil americký prezident, britská premiérka, německý kancléř, francouzský prezident, ruský prezident, papež. Když si Havel usmyslel, že se setká se středoevropskými státníky, přijeli v dubnu 1994 na setkání středoevropských prezidentů na litomyšlském zámku slovenský Michal Kováč, slovinský Milan Kučan, maďarský Arpád Göncz, německý Richard von Weizsäcker, rakouský Thomas Klestil a polský Lech Walesa. V Praze se konalo zasedání Mezinárodního měnového fondu, úspěšně v roce 2002 proběhl summit NATO. S Billem Clintonem si dal pivo U tygra a zahrál na saxofon v pražské Redutě.

Nejvyšší státní návštěvy pokračovaly i za Václava Klause. Prahu navštívil také v rámci summitu Evropské unie v dubnu 2009 americký prezident Barack Obama a představil v Praze svůj plán na jaderné odzbrojení.

Za Miloše Zemana vzaly státní návštěvy v Praze, ale i cesty prezidenta do zahraničí, prapodivný kurz. Miloš Zeman ratifikoval dodatek Lisabonské smlouvy, nad Hradem nechal vztyčit vlajku Evropské unie. V prezidentských projevech se to hemží vulgárními výrazy. Známé jsou zejména jeho četné urážky novinářů a politických protivníků, ale i některé z jeho nevhodných bonmotů, které ve svých projevech často a rád používá. V Praze se začali objevovat vládci Kazachstánu, Tadžikistánu a dalších asijských států. Vlakem dorazil mongolský prezident. Zeman jezdí do Ruska, Číny. Ze státní návštěvy Číny se prezident vrátil soukromým tryskáčem miliardáře Petra Kellnera. Jedna z mnoha variant, proč tak učinil, byla, že to způsobila tak vysoká míra virózy, že nebylo možné prezidenta ukázat veřejnosti.

Naprostým diplomatickým debaklem skončila snaha prezidenta Miloše Zemana pozvat na vzpomínkové akce k 70. výročí osvobození nacistického koncentračního tábora v Osvětimi hlavy čtrnácti států světa. Jednak tím naštval Poláky, kteří pořádají vlastní vzpomínkové akce, konec konců Osvětim (Auschwitz) leží v Polsku, a jednak ze čtrnácti pozvaných přijeli pouze dva – slovenský prezident Kiska a bulharský prezident Plevneliev. Nepřijede ani francouzský prezident, ani německá kancléřka, ani ruský samovládce.  Všichni, včetně amerického prezidenta, ukázali Miloši Zemanovi svá záda. Děkujeme, nepřijedeme.

O tomto diplomatickém debaklu však média referují jen velmi cudně. O to víc místa věnuje třeba Mladá fronta Dnes tomu, že ODS má dluhy. Jakoby je tento stát neměl! Rozdíl mezi ním a ODS je ten, že ODS postupně dluhy snižuje a splácí, zatímco stát činí pravý opak.

Protože však slovenský prezident chce být také na oficiální vzpomínkové akci v Osvětimi, zastavil se v Praze jen na skok a pořadatelé museli měnit program. Kiska se Zemanem položili věnce v Terezíně už v neděli, a bulharský prezident se objeví jen na úterní konferenci na Hradě.

Připomenutí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi je jistě vážná a potřebná událost. Teď jde jen o to, aby vzdor počátečnímu Zemanovu velikášství všechny akce v Česku proběhly důstojně a nevyzněly jako nevhodná konkurence vzpomínkové akce v Osvětimi.

Ivan Bednář

ivanbednar.blog.iDNES.cz