Najdete nás na Facebooku

Podporují nás:

Akce občanského sdružení

Kdyby nebyl únor 1948, nebyl by ani srpen 1968

Zkrácený přepis projevu JUDr. Jaroslavy Janderové
na akci k 45.výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy


sedm dnu ktere otrasly prahou 45 vyroci okupace cssr 23 20130822 1521918001


Vzpomínám si, že jsem se probudila v noci s pocitem, že je válka. Hluk letadel byl neodbytný, zvonil telefon, rodiče stáli u rozhlasu. Já jsem měla mít v ten den jako správný teenager rande se svoji první láskou.
Ano schůzku jsem měla. Před domem stály ruské tanky, Stromovka byla plná vojáků. Šli jsme samozřejmě na Václavák.
Viděli jsme tanky jezdící kolem do kola, kulomety a samopaly namířené na nás na civilisty. Viděli jsme Národní muzeum a díry po střelách. Je dobře, že toto memento sovětské zvůle zůstane zachováno.
Viděli jsme u rozhlasu první mrtvé.
Jsem bytostně přesvědčena, že tehdy jsem si definitivně uvědomila rozdíl mezi svobodou jedince, jeho osobnostními právy a zločinnou, všude přítomnou totalitou, snažící se nás úplně ovládnout. Zničit, pokud se nebudeme chovat, jak oni chtějí. Tehdy jsem si uvědomila hrůzu a dopad totalitního systému v plné nahotě, systému, ohrožující naše životy, naše rodiny, kamarády. Tak významný dopad měl 21. srpen 1968 na mě a mou generaci.

Oněch půl roku, možná rok před invazí, kdy bylo období tzv. Pražského jara - samozřejmě to bylo pokračování socialismu - nám tehdy připadalo jako mana z nebes.
Hrála se tzv. západní muzika, chodili jsme na diskotéky, v Dětském domě - tam kde je dnes na Přikopě Zara - bylo divadélko Sluníčko, kde se konaly beatové koncerty Rebels s Jiřím Kornem, Olympic, to pro nás byla západní kultura se vším všudy.Vycházely knihy, namátkou autorů jako byl Sidon, Škvorecký, Vaculík, Kundera, Klíma, nesmím zapomenout na Sergeje Machonina.

Filmy Jasný, Forman, Juráček, Němec, Jakubisko, Chytilová, Menzel ...

Ve čtvrtek jsme stávali před knihkupectvím dlouho, než otevřela, a čekali na novinky.

Dostali jsme se také poprvé za hranice ostnatých drátů. Italské moře – Rimini.

To vše na nás a našich duších zanechalo více stop, než doma pokradmé šeptání rodičů, kdy jsme věděli, že se musíme chovat jinak venku a jinak doma. Poznali jsme alespoň krátce vůni a chuť svobody, která nebyla svobodou v pravém slova smyslu, ale byla zde naděje. Začala jsem doslova a do písmene nenávidět vše, co nás do té doby svazovalo. Nenávidím to dosud.
Moje přirozené demokratické cítění, a věřím, že i většinu mé generace bylo 21. srpnem 1968 umocněno.

Cítili jsme svinstvo Normalizace, snahu nás opět svázat, podrobit. Nová padesátá léta.
Nenáviděli jsme komunisty za to, že zasahovali do osobnostních práv, do práva na svobodné jednání, do práva na vzdělání, nenáviděla jsem porušování vlastnických práv, komunistické zabavování majetku po emigrantech aby si jejich majetek přivlastnili či si zabavenými věci movitými vyzdobili svá obydlí. Po roce 1968 začala třetí vlna emigrace, počítáme-li jako první po roce 1938 - útěky před nacisty.

S úlevou jsem přivítala 17. listopad 1989 - na Národní třídě jsem byla - chodila pak se svým mužem a přáteli na každou demonstraci proti režimu. Chodili jsme na ně i před 17. listopadem, zažila jsem řádění zfetovaných či opilých pohůnků komunistů, členů pohotovostních pluků, kteří na nás předváděli svou sílu. Tak jako vojska varšavské smlouvy 21. srpna 1968.
O sebe jsem se tehdy nebála, bála jsem se o své děti, stejně jako se o ně báli rodiče po roce 48 a po invazi 68.

Závěrem si dovoluji říci, kdyby nebyl únor 1948 nebyl by ani 21. srpen 1968.

Proto jsem naprosto zděšena blogem sociálního demokrata , delegáta sjezdu sociální demokracie z 20. srpna Michala Mašaty s titulkem Brežněv udělal správnou věc, který napsal k 45. výročí této invaze.

Opravdu pane Mašato a vy, kteří voláte po restartu komunismu, udělal Brežněv okupací naší země vojsky varšavské smlouvy 21. srpna 1968 správnou věc? Opravdu Alexandr Dubček předvedl českou malost a nevyplnil, jak tvrdíte, naprosto pochopitelné a legitimní zájmy Sovětů?

A tak se závěrem ptám, čí legitimní zájmy, podle vás,se budou na či příkaz plnit příště?

JUDr. Jaroslava Janderová
koordinátorka pro II. a III. odboj
Publicum Commodum o.s.

(zpět na článek Sedm dnů, které otřásly Prahou - 45.výročí okupace Československa)