Najdete nás na Facebooku

Podporují nás:

Zeman by chtěl počítače v teletníku

Prezident Miloš Zeman křísí JZD Slušovice. To se v politice objevilo naposled před třiadvaceti lety, když prezident Václav Havel v emotivním projevu v srpnu 1990 vyzýval Na Můstku ke skutečné revoluci, která by ve společnosti skončila s „temnými slušovickými nitkami.“ Inu, nepovedlo se. Skutečná revoluce nepřišla, a temné slušovické nitky ovládají, jak je vidět, společnost i nadále. JZD Slušovice, později přejmenované na Agrokombinát Slušovice, vzniklo v roce 1952. V letech 1963 – 1990 byl předsedou František Čuba.

JZD se pod Čubovým vedením nezaměřovalo jen na zemědělství, to koncem 80. let tvořilo dokonce výrazně menšinový podíl produkce družstva. Mezi hlavní odvětví patřila mikroelektronika (počítače řady TNS), biotechnologie, strojírenství a další. To byl takový socialistický pořádek – počítače se vyráběly v teletníku, a nikomu to nebylo divné. Mě to dneska divné připadá.

Nadstandardní platy, vnitropodniková banka, část mzdy vydávaná v devizových korunách, dovážka nákupů až do bytu, důmyslný systém kont a šekových knížek a družstevní prodejny nacpané západním zbožím. V osmdesátých letech minulého století se slušovických „jézeďáků“ reálný socialismus jakoby netýkal.

Jak se JZD dostalo k tak vyspělým technologiím, nikoho nepřekvapovalo. Byly to přece „naše Slušovice.“ Jenomže ono nešlo jen o počítače. Slušovice také běžně používaly, někdy dokonce i prodávaly, zařízení k odposlechům a další speciální výrobky "zpravodajského" charakteru. Ty ovšem musely někde vzít, protože koupit se u nás v té době nedaly. A legálně dovést ze zahraničí také dost dobře nešly. Existuje teorie, že Slušovice převáděly do provozu tajné informace, získané průmyslovou špionáží agentů StB. Že vlastně byly takovou „laboratoří“, která maskovala výsledky činnosti tehdejších československých špionů. Nevím, žádné dokumenty k tomu neexistují. Ale teorie je to hodně lákavá.

 

JZD Slusovice nositel Radu prace


Za normalizace Čuba s klidem přijímal do zaměstnání vyloučené komunisty, vyhozené z práce a získává tak to, co ostatním chybělo - mozky. Mohl si to dovolit, měl to, jak se říká, povolené od stranických papalášů nejvyššího kalibru. Postupem času si totiž Čuba budoval síť kontaktů na funkcionáře na vyšší a vyšší úrovni. Díky tomu se z bezvýznamného družstva stal za normalizace gigantický podnik fantastických rozměrů. Zpočátku se statisícovým, později miliónovým, nakonec několikamiliardovým obratem ročně. To vše bylo kryto osobními kontakty Františka Čuby, který družstvu vládl tvrdou diktátorskou rukou, s nejvyššími politickými a státními činiteli tehdejší ČSSR v čele s Miloušem Jakešem, Aloisem Indrou, Rudolfem Hegenbartem, Miroslavem Zajícem, Františkem Kinclem... Členem strany byl ostatně již od roku 1956. Poté si prošel různými stranickými funkcemi v rámci okresu Gottwaldov.

 

JZD Slusovice schuze


Družstvo mělo vlastní zahraniční obchod (!) s jihoasijskými státy Vietnamem, Tchajwanem, Singapurem i britskou kolonií Hongkongem. V podmínkách Jakešových „bojlerů“ (soudruh generální tajemník si, jak známo, pletl ve svém projevu kuřata – brojlery, s ohřívači vody – bojlery). Provozovalo vlastní podnikovou banku (!). Udržovalo čilý styk s tehdejším Sovětským svazem a pravděpodobně i s jeho zpravodajskými a bezpečnostními službami.


Na podnět některých poslanců v čele se Stanislavem Devátým, který v JZD Slušovice pracoval, ale nakonec byl jako jeden z mluvčích Charty 77 v roce 1989 vyhozen, byl František Čuba v roce 1990 vyšetřován policií. Vyšetřovatelé se snažili objasnit údajné machinace vedení, které měly vést k úpadku družstva a přelití peněz do soukromých společností. Od podzimu 1989 do letních (!) měsíců roku 1991 bylo údajně založeno 101 akciových společností, do nichž přecházela majetková podstata bývalého družstva. Sám Čuba připustil vznik 42 firem. Vyšetřovatel Alexej Žák ale za záhadných okolností emigroval (?) do Švýcarska. Čuba „emigruje“ jen na Slovensko, kde nalézá mocného ochránce - Vladimíra Mečiara. Do Bratislavy převádí firmu DAK MOVA, jež vznikla na podstatě původního majetku českého gigantu. Kontakty s StB se ani nepokoušel zpochybňovat.


Miloš Zeman se považuje za přítele Františka Čuby a je obdivovatelem úspěchů slušovického družstva. Není se tedy co divit, že jednou ze zastávek na první cestě prezidenta Miloše Zemana do českých a moravských regionů byla také návštěva Slušovic. „Naše země nepotřebuje Viktory Kožené, ale takové lidi, jakými jsou Tomáš Baťa a František Čuba," omílá Zeman už desítku let. Co na tom, že Baťa žádné aktivity dnes na Zlínsku neprovozuje, restituované majetky rozprodal a boty raději šije v Číně. A Čubovu slávu dnes nejvíce připomíná megalomanská, naprosto nevyužívaná čtyřproudá autostráda do středu města, chátrající fotbalový stadion a chátrající dostihové závodiště.

 

frantisek-cuba-zemanovci-jzd-slusovice


V roce 2010 oznámil Miloš Zeman Čubovu kandidaturu za SPOZ, která se neúspěšně pokusila v roce 2010 vstoupit do nejvyšší politiky. Marně. V krajských volbách 2012 ale Čuba už uspěl a stal se zlínským zastupitelem. V únoru 2013 mu nabídl budoucí prezident Zeman místo poradce prezidenta v oblasti zemědělství a hospodářství. Tím už jednou Čuba byl. V roce 1989 se stal členem zemědělské komise ÚV KSČ. Kruh se uzavírá. Možná Zeman netuší, co dělá, možná ve své bohorovnosti je mu jedno, co dělá. Anebo ví víc než otec ruské „perestrojky“, agronomický ekonom Michail Gorbačov, který se při návštěvě Československa v roce 1987 Slušovicím velkým obloukem vyhnul.


Ivan Bednář

Líbil se vám článek? Zvyšte mu popularitu u čtenářů iDNES Karmu článku zvýšíte kliknutím na >>> TENTO ODKAZ <<<

Blog Ivana Bednáře na portále iDNES najdete zde:http://ivanbednar.blog.idnes.cz