Najdete nás na Facebooku

Podporují nás:

Akce občanského sdružení

TICHÁ BOLEST

Občanské sdružení Publicum Commodum uspořádalo v pondělí 16. září 2013 ve Velkém sále Městské knihovny v Praze setkání, věnované 45. výročí založení Svaz pomocných technických praporů České republiky (PTP) – vojenské tábory nucených (VTNP) a příslušníkům Pomocných technických praporů, tzv. pétépákům - účastníkům III. odboje (1948 -1989), kteří byli v postavení novodobých otroků komunistického totalitního systému nejen v jáchymovských dolech.

Jednotky PTP byly útvary Československé lidové armády, které v letech 1950 - 1954 fungovaly pro internaci a převýchovu tzv. politicky nespolehlivých osob, podléhajících tehdejšímu brannému zákonu (armáda pro ně vymyslela tzv. politickou klasifikaci „E"). Důležitým důvodem jejich vzniku bylo i zajištění levné pracovní síly pro vybraná hospodářská odvětví. Byly také nástrojem perzekuce a pracovní exploatace politicky nepohodlných osob. Fungování PTP nemělo oporu v československých zákonech a mezinárodním právu. Prošlo jimi, podle různých odhadů, mezi 40 000–60 000 občanů.

Oficiálním dnem vzniku PTP je 1. září 1950, kdy byly čtyři dosavadní silniční prapory změněny na první čtyři lehké pomocné technické prapory. Jednalo se o 51. PTP v Mimoni, 52. PTP ve Svaté Dobrotivé, 53. PTP v Libavé a 54. PTP v Lešti.

PTP se nadále dělily na lehké a těžké. Lehké PTP byly určeny zejména pro stavební práce, zatímco těžké (báňské) PTP pracovaly při těžbě v povrchových i hlubinných dolech.

Setkání, kterého se zúčastnili studenti středních škol Prahy 1 a Prahy 13, zahájila za pořádající organizaci JUDr. Jaroslava Janderová. Poté vystoupil náměstek pražského primátora Václav Novotný a starosta Městské části Praha 1 Oldřich Lomecký. Historik Pavel Žáček krátce přiblížil historii PTP. Jeho vystoupení pak doplnil o osobní zkušenosti JUDr. Strnadel, místopředseda Svazu pomocných technických praporů České republiky PTP.

Součástí setkání bylo také promítnutí filmu z roku 1990 Tichá bolest, ke kterému napsal scénář Jiří Křižan. Jeho život a tvorbu přiblížil studentům Ivan Bednář, který připomněl, že Jiřímu Křižanovi popravili v roce 1951 otce, komunisté jim zabavili majetek i střechu nad hlavou. Z toho důvodu Jiří Křižan odmítl v roce 1981 převzít Státní cenu Klementa Gottwalda, který podepsal rozsudek smrti nad jeho otcem ve vykonstruovaném politickém procesu.

Film se setkal s velkým ohlasem. Je jen škoda, že Česká televize tento film prakticky nereprizuje, zatímco se velice často opakuje vysílání komedie Černí baroni, která problematiku PTP v podstatě zlehčuje a bagatelizuje.

Ivan Bednář

 Ticha bolest film screenshot 1

Ticha bolest film screenshot 3

 

Tichá bolest

Rudolf Hrušínský v baladě o černých baronech, touze po svobodě a vůni slivovice. Český film (1990). Dále hrají: I. Jiřík, J. Vrabec, V. Jandák, M. Táborský, T. Juřička, M. Dejdar a další. Scénář J. Křižan. Kamera F. Uldrich. Režie Martin Hollý

Autobiografický film scenáristy Jiřího Křižana se vrací do padesátých let minulého století, do doby poznamenané lidskými tragédiemi a utrpením. Vypráví baladický příběh chlapce Janka Kadavého, jehož otec byl v roce 1949 zatčen, odsouzen a popraven jako „třídní nepřítel". Matka krátce nato zemřela a Jankovi zbyl jen děda. Děj filmu se odehrává ve dvou časových rovinách: zachycuje tragikomické epizody z vojenské služby u pétépáků a trpké vzpomínky na dětství, plné ústrků ze strany spolužáků i dospělých. Jediným světlým bodem Jankových vzpomínek je děda. Moudrý a poctivý starý muž, který jej po smrti rodičů v malé valašské vesnici vychoval...

 

 

 Ticha bolest pozvanka 16-9-2013 11-00 MK