Najdete nás na Facebooku

Podporují nás:

Nová koalice v Praze pohrdá občany

Zastupitelstvo hl. m. Prahy tvoří 65 členů, kteří jsou voleni občany hl. města Prahy v komunálních volbách na 4 roky. Zasedá zpravidla jednou měsíčně (příp. podle potřeby i jinak) a jeho zasedání jsou veřejná. Rozhoduje o významných a zásadních záležitostech týkajících se hlavního města Prahy, např.: předkládá návrhy zákonů poslanecké sněmovně, schvaluje po projednání s městskými částmi rozpočet hl. města Prahy, program rozvoje celého města i územních obvodů, vydává obecně závazné vyhlášky, uděluje čestná občanství a ceny hl. m. Prahy.

Číst dál: Nová koalice v Praze pohrdá občany

70.výročí největší hromadné vraždy československých občanů během 2.světové války

V noci z 8.na 9. března 1944 došlo k největší hromadné vraždě československých občanů během druhé světové války. V Osvětimi bylo v plynových komorách té noci zavražděno téměř čtyřitisíce vězňů z tzv. rodinného tábora... Mámy se svými dětmi, děti, děti ...

Ještě žijí svědci těchto zrůdností, kouř z pecí osvětimského krematoria šel vysoko k nebi, všudypřítomný zápach spálených těl bral těm, kteří ještě žili naději.....

K uctění památky vězňů z rodinného tábora se dnes v Rudolfinu uskuteční Koncert pro 3792 terezínských hvězd.

Prosím, nezapomínejme na zrůdnosti totalit.!

JUDr. Jaroslava Janderová

Číst dál: 70.výročí největší hromadné vraždy československých občanů během 2.světové války

Připomenutí 17. 11. 1939-89

17. listopadu 1939 ráno vyvrcholily protesty proti okupaci Československa nacisty hromadným zatýkáním mezi českými studenty. Stalo se tak dva dny po pohřbu studenta Jana Opletala, který byl smrtelně zraněn při zákroku proti manifestaci na oslavu výročí založení republiky 28. října. Při manifestaci byl také zastřelen pekařský dělník Václav Sedláček.

Nacisté po zátahu odvlekli 1200 studentů do koncentračních táborů a devět dali popravit.

O 50 let později se stala připomínka 17. listopadu 1939 příležitostí k vystoupení proti represím komunistického režimu. Pochod z Albertova pokračoval na Národní třídu, kde byl pořádkovými silami zastaven a rozprášen. Událost vedla ke změně režimu.

Obě výročí si v neděli Češi připomněli na desítkách pietních shromáždění. Pietního aktu na Národní třídě se zúčastnili také členové občanského sdružení Publicum commodum. Připomněli si, že na ideálech svobody a demokracie se zakládá česká státnost.

Vyroci 17 listopadu 1989 Narodni tr 2013 17

Obě tyto hodnoty jsou dnes v ohrožení. Poslední události nasvědčují tomu, že právě dnes tady probíhá zápas o budoucnost českého státu. Některé kroky vedoucích představitelů vzbuzují oprávněné obavy, že se bagatelizuje totalitní minulost a že naši budoucnost spatřují v příklonu k oligarchistickému Rusku. Prezident Miloš Zeman otevřeně mluví o tom, že je třeba zrušit lustrační zákon a faktický vítěz voleb Andrej Babiš, o kterém na Slovensku existují doklady o jeho aktivní spolupráci s bývalou komunistickou tajnou policií, se zcela nepokrytě vysmívá současnému (a polistopadovému) demokratickému uspořádání státu.

Uzpůsobovat zákonodárství kvůli aktuálním osobním potřebám jednotlivců, to je signál o rozvalu právního státu u nás.

Přitom to není jediný případ ohrožení demokratického vývoje po listopadu 1989. Není to tak dávno, co levice ovládla Ústav pro studium totalitních režimů, který má nestranně zkoumat zločiny nacismu a komunismu. Do vědecké rady poté, co její členové rezignovali na protest proti odvolání ředitele Daniela Hermana, pak Senát, ovládaný levicí, dosadil i bývalé komunisty.

Tak jako mnohokrát v historii, i dnes jsou v čele protestů proti návratu komunistů k moci, mladí lidé, studenti. Ať už jde o protesty v krajských městech proti utváření koalic ČSSD a KSČM, tak v hlavním městě proti spolupráci sociální demokracie a komunistů na vládní úrovni.

V tichosti se ale zřejmě rodí mnohem nebezpečnější koalice komunistů a Andreje Babiše, podporovaná z Hradu prezidentem Milošem Zemanem.

Otočíme se čelem vzad a zamíříme na Východ?

Ivan Bednář

 

Pozvanka 17 listopad 1989-2013

Zvraty v životě Alfréda Radoka

Alfréd Radok se narodil v roce 1914, tedy v roce, kdy začala I. světová válka. Později mu bylo souzeno prožít i II. světovou válku.

Začínal jako asistent režie v divadla E.F.Buriana D 34, ale po zatčení E.F. Buriana gestapem v březnu 1941 došlo k rozpuštění tohoto souboru. V tehdejším Městské divadle Na Poříčí pak Radok připravoval inscenaci Mahelovy hry Mezi dvěma bouřkami. K jejímu uvedení však kvůli židovskému původu Radoka nedošlo a ze stejné důvodu bylo Radokovy gestapem znemožněno pracovat i v jiných divadlech. Následně byl v roce 1944 odveden do internačního tábora v Klettendorfu.

Po osvobození v roce 1945 nastoupil Alfréd Radok do Divadla 5. května, odkud v roce 1946 pro umělecké neshody odchází, aby následně nastoupil do Divadla Satiry. Od roku pak pohostinsky režíroval v Národním divadle. Divadlo Satiry v roce 1949 je komunisty zrušeno.

V roce 1948 natočil svůj první film Daleká cesta o pronásledování Židů. Pro Radoka bylo pronásledování Židů velmi citlivé téma, přes které se chtěl vypořádat se svou osobní zkušeností. Film měl v zahraničí velký úspěch a získal řadu ocenění. V Čechách byl téměř ihned po premiéře stažen z distribuce, opět z důvodů rasového pronásledování, tedy „nevhodné" tematiky. Měl na tom svůj podíl i Radokův kolega Otakar Vávra, který přiznal ve svých vzpomínkách Podivný život režiséra (1996), že když se ho přední stranický ideolog, ministr informací Václav Kopecký (1897 - 1961), na film dotázal, sdělil mu svůj, že film je vzhledem k židovské tématice nevhodný a Kopecký zakázal další promítání Daleké cesty v kinech.

Druhý Radokův film Divotvorný klobouk, který natočil v roce 1951 také neprošel komunistickou cenzurou, a Radok byl Státního filmu vyhozen.

Jediné divadlo, které bylo ochotno Radoka následně zaměstnat, bylo Vesnické, kde setrval až do svého nástupu do Národního divadla v roce 1956, v době určitého politického uvolnění. V roce 1956 také natočil svůj poslední film Dědeček automobil, který měl velký ohlas jak v Československu, tak v zahraničí.

V roce 1957 byl Alfréd Radok jmenován uměleckým vedoucím pořadů v československém pavilonu na Světové výstavě v Bruselu v roce 1958, a tím začala jeho éra spojená s Laternou magikou, kterou založil se svým bratrem Emilem.

Po celosvětovém úspěchu Laterny magiky však přišel další nečekaný zvrat v Radokově životě. Byl komunisty zbaven funkce uměleckého vedoucího, a posléze byl z Laterny magiky vyhozen. Jako režisér pak Alfréd Radok nastoupil do Městských divadel pražských, kde setrval až do roku 1965, ve kterém nastoupil již potřetí do Národního divadla.

Po okupaci Československa Sovětským svazem v srpnu 1968 emigroval Alfréd Radok s ženou a dětmi do Švédska, které se stalo jeho druhým domovem. V roce 1976 zemřel ve Vídni, kam přijel režírovat do Burgtheateru dvě aktovky Václava Havla..

V roce 1991 byl Alfréd Radok vyznamenán řádem T.G. Masaryka III. stupně in memoriam. Jeho jméno také nesou dnešní prestižní české divadelní ceny – Ceny Alfréda Radoka.

Alfred Radok 2

Život Alfréda Radoka byl plný nečekaných zvratů. Po období naplněných usilovnou prací a zaslouženým úspěchem přicházelo velmi často zklamání ve formě vynucených odchodů z „etnických", tedy „rasových", a později „politických" důvodů. Radok byl divadelním a filmovým režisérem světového významu. Ani to ho však neuchránilo před pronásledováním jak nacistické, tak komunistické totality.

Další podrobnosti o životě a díle Alfreda Radoka najdete na stránkách SLOVNÍKU české literatury po roce 1945

Ivan Bednář

Daleká cesta – 73. výročí zahájení holocaustu v Praze

Občanské sdružení Publicum commodum uspořádalo ve středu 23. října 2013 ve Velkém sále Městské knihovny v Praze besedu, věnovanou tragickému výročí zahájení holocaustu v Praze (říjen 1941). Součástí besedy bylo i promítání filmové prvotina režiséra Alfréda Radoka z roku 1948 Daleká cesta. Besedu zahájila předsedkyně o.s. Publicum commodum JUDr. Jaroslava Janderová.

Historik Pavel Žáček připomněl, proč se na tragické události našich dějin nemá zapomínat, a že i v dnešním světě hrozí recidiva podobných tragedií.

Plukovník ve výslužbě Rudolf Roubíček (nar. 1926) popsal své zážitky z Terezína, Osvětimi a dalším koncentračních táborů, kterými prošel. Jen zázrakem přežil nesmírné utrpení, kterému byli vězni v koncentračních táborech jako novodobí otroci vystaveni.

Ivan Bednář pak připomněl osud režiséra Alfréda Radoka, který byl umělcem světového významu. Ani to ho však nedokázalo uchránit od pronásledování kvůli židovskému původu nacistickou a později i komunistickou totalitou.

Podrobnosti o životě a díle Alfreda Radoka v období dvou totalit - nacistické a komunistické - a po listopadové revoluci 1989 najdete v samostatném článku Ivana Bednáře >>> ZDE <<<

FOTO (C)  PETR NAŠIC

Zemři, a živ budeš - Mezinárodní den válečných veteránů

Zemři, a živ budeš

V rámci svého kulturně vzdělávacího program uspořádalo občanské sdružení Publicum commodum dne 11.11.2013 v Městské knihovně v Praze besedu školní mládeže s vojenskými historiky, která byla věnována všem válečným veteránům novodobé historie ČR, tj.od roku 1918 –1945 ( tj. I. a II. odboj), a také po roce 1989 novodobým veteránům (Afganistán, Irák, Africké země).

Mezinárodní den veteránů

Dne 11. listopadu 1918 v 11.01 hodin podepsal francouzský maršál Foche v železničním vagónu v Compiégne na řece Marně příměří s poraženým Německem císaře Viléma. Tímto příměřím bylo v konečném důsledku rozhodnuto o ukončení 1. světové války – do té doby největší a nejstrašnější války, jakou kdy lidstvo poznalo. Toto datum se stalo, na paměť obětem války, v demokratických zemích Evropy, v USA a Kanadě „Dnem veteránů“. Jako vzpomínku si lidé toho dne dávají do klopy papírový květ máku.

V novodobé České republice je datum 11. listopadu jako Den veteránů, připomínající oběti válečných konfliktů, poprvé vzpomenuto v roce 2001.

V úvodu besedy historik Pavel Žáček připomněl historii českých válečných veteránů a jejich nasazení za 1. světové války (legie Rusko, Itálie, Francie), i za 2. světové války (Francie, Anglie, Afrika, Rusko). O statečnosti českých vojáků svědčil také promítnutý dokument Krátkého filmu, nazvaný Zemři, a živ budeš.

Číst dál: Zemři, a živ budeš - Mezinárodní den válečných veteránů

Zapomenutá oběť Evropy

JUDr. Jaroslava Janderová a Jan Zahradil při zahájení výstavy

Zapomenutá oběť Evropy aneb Poslední výspa demokracie ve střední Evropě (European forgotten sacrifice – The last oupost of demokracy in Central Europe) je název výstavy k 75. výročí podepsání Mnichovské dohody 30. září 1938, která okleštila tehdejší Československo a připravila tak půdu pro jeho pozdější okupaci (březen 1939). Vernisáž proběhla 24. září v budově Evropského parlamentu v Bruselu. Končí v pátek 27. 9. a později se bude zřejmě využívat v ČR v české mutaci jako názorné poznávání naší nedávné historie.

Výstavu připravil europoslanec Jan Zahradil (viz box), který se tématu dlouhodobě věnuje i na půdě europarlamentu, za odborné spolupráce s Vojenského historického ústavu. Expozice zdokumentovala stávající i nové poznatky a souvislosti, které vedly k podepsání Mnichovské dohody, a vzbudila mimořádnou pozornost ze strany odborné veřejnosti.

                    Jan Zahradil (* 20. března 1963, Praha).
                    český politik, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění,
                    od konce 90. let poslanec Poslanecké sněmovny České republiky

                    člen a bývalý 1. místopředseda Občanské demokratické strany.
                    od roku 2004 poslanec Evropského parlamentu,

                    od roku 2011 předseda frakce Aliance evropských konzervativců a reformistů v Evropském parlamentu.

Jeden panel byl věnován osudu britského politika Alfreda Duffa Coopera, který jako jediný z důvodu podpisu smlouvy rezignoval ve vládě Chamberleina (viz box).

Alfred Duff Cooper, 1. vikomt Norwich (|*22 února 1890 - + 1. ledna 1954).
Britský konzervativní strana politik, diplomat a spisovatel. Od roku 1924 byl poslancem britského parlamentu za konzervativní stranu.
V roce 1929 mandát ztratil a stal se vysokým vládním úředníkem. V roce 1935 se stal ministrem války, v roce 1937 byl pak jmenován Prvním lordem admirality – ministrem námořnictví. Kritizoval politiku Nevilla Chamberleina a den po podpisu Mnichovské dohody odstoupil z funkce. Je mu připisován citát „Buď válka se ctí nebo mír s ostudou".

V následné vládě Winstona Churchilla byl ministrem informací a v roce 1944 velvyslancem ve Francii.
V roce 1947 byl povýšen do šlechtického stavu a až do své smrti se věnoval převážně psaní knih.
Zajímavostí je, že scénáristka Allegra Huston, jeho vnučka, byla nevlastní dcerou amerického filmového režisdéra Johna Hustona. Dcera Duff Cooperovy sestry Stephanie Enida Lewita je babičkou současného vůdce britské konzervativní strany a předsedy vlády Davida Camerona.

Chamberleinů a Daladiérův podpis na Mnichovské dohodě zmařil jeden z nejdůkladněji připravených pokusů o odstranění Adolfa Hitlera. Jednalo se již celkově o 25. pokus, připravený vysokými armádními důstojníky, kterým se do válečného dobrodružství v Československu příliš nechtělo. Od září 1938 byla v berlínské Eisenachstraße 118 připravena úderná skupina Stoßtrupp Reichskanzlei pod velením majora F. W. Heinze. Měla zaútočit na říšské kancléřství, zlikvidovat Hitlerův osobní pluk Leibstandarte SS Adolf Hitler, a prostřílet se k Hitlerovi ve chvíli, kdy by vydal rozkaz k útoku na Československo. Podpis Mnichovské dohody a Benešova kapitulace bez boje tento záměr překazila, a skupina ztratila jakoukoliv podporu.

Určité rozpaky vzbudila výstava u některých německých europoslanců, především těch, kteří blokují v Evropském parlamentu schválení tzv. Klausovy výjimky z Listiny základních práv a svobod, kterou v říjnu 2009 bývalý prezident podmínil ratifikaci Lisabonské smlouvy. Výjimku si sjednala též Velké Británie a Polsko. Václav Klaus tehdy zdůvodnil svůj požadavek obavami z případných nároků vysídlených sudetských Němců na majetek v České republice u Soudního dvora Evropské unie. Nyní se píše již rok 2013. Lisabonská smlouva dávno platí, Václav Klaus už není prezidentem, ale jím požadovaná výjimka stále nebyla potvrzena. Nejnověji dokonce Evropský parlament doporučil členským státům unie, aby se touto věcí dále vůbec nezabývaly.

Výstavu otevřel Mgr. Daniel Koštoval, 1. náměstek ministra obrany ČR, za odborné organizace pak vystoupili Ing. Emil Kulfánek, plukovník v.v., místopředseda ÚV ČSBS, Ing. Jiří Prokop za Kruh občanů vyhnaných v roce 1938 z pohraničí a JUDr. Jaroslava Janderová, místopředsedkyně o.s. "Publicum commodum". Dále se vernisáže výstavy se zúčastnili mnozí významní hosté: plukovník Aleš Knížek, ředitel Vojenského historického ústavu, a historici Mgr. Michal Burian PhD, PhDr. Karel Straka. Z Univerzity J. E. Purkyně Ústí n. L.doc.PhDr. Václav Houžvička,PhD. Také známí europoslanci v Bruselu i odborná veřejnost.

Podle očekávání nedorazil europoslanec Bernd Posselt, předseda sudetoněmeckého Svazu vyhnaných v Bavorsku. Zato se ale na vernisáži objevil komunistický europoslanec, hojně navštěvující podobné společenské události s občerstvením, Miloslav Ransdorf, potýkající se s potížemi, způsobenými náhlou virózou.

„Česká" media, jak se také dalo očekávat, zprávu o výstavě, bohužel, ignorovala. Světlou výjimkou byl Český rozhlas, stanice Rádio Praha, která odvysílala z vernisáže krátkou reportáž.

Ivan Bednář

European Forgotten Sacrifice pozvanka

TICHÁ BOLEST

Občanské sdružení Publicum Commodum uspořádalo v pondělí 16. září 2013 ve Velkém sále Městské knihovny v Praze setkání, věnované 45. výročí založení Svaz pomocných technických praporů České republiky (PTP) – vojenské tábory nucených (VTNP) a příslušníkům Pomocných technických praporů, tzv. pétépákům - účastníkům III. odboje (1948 -1989), kteří byli v postavení novodobých otroků komunistického totalitního systému nejen v jáchymovských dolech.

Jednotky PTP byly útvary Československé lidové armády, které v letech 1950 - 1954 fungovaly pro internaci a převýchovu tzv. politicky nespolehlivých osob, podléhajících tehdejšímu brannému zákonu (armáda pro ně vymyslela tzv. politickou klasifikaci „E"). Důležitým důvodem jejich vzniku bylo i zajištění levné pracovní síly pro vybraná hospodářská odvětví. Byly také nástrojem perzekuce a pracovní exploatace politicky nepohodlných osob. Fungování PTP nemělo oporu v československých zákonech a mezinárodním právu. Prošlo jimi, podle různých odhadů, mezi 40 000–60 000 občanů.

Číst dál: TICHÁ BOLEST

Zeman by chtěl počítače v teletníku

Prezident Miloš Zeman křísí JZD Slušovice. To se v politice objevilo naposled před třiadvaceti lety, když prezident Václav Havel v emotivním projevu v srpnu 1990 vyzýval Na Můstku ke skutečné revoluci, která by ve společnosti skončila s „temnými slušovickými nitkami.“ Inu, nepovedlo se. Skutečná revoluce nepřišla, a temné slušovické nitky ovládají, jak je vidět, společnost i nadále. JZD Slušovice, později přejmenované na Agrokombinát Slušovice, vzniklo v roce 1952. V letech 1963 – 1990 byl předsedou František Čuba.

Číst dál: Zeman by chtěl počítače v teletníku

Tak se v Moskvě zase zatýkalo

Tedy ne že by se jinak v Moskvě nezatýkalo, ale tentokrát má zatčení několika aktivistů pro nás zcela peprnou příchuť. Ruská policie totiž na několik hodin zadržela deset lidí, kteří přišli na Rudé náměstí v Moskvě připomenout výročí okupace Československa v srpnu 1968. Byla mezi nimi, stejně jako v roce 1968, i básnířka Natalija Gorbaněvská. Tehdy i dnes lidé přinesli transparent s nápisem "Za vaši i naši svobodu".

Číst dál: Tak se v Moskvě zase zatýkalo

Je strašení komunisty přehnané?

Zkrácený přepis projevu Ivana Bednáře
na akci k 45.výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy


sedm dnu ktere otrasly prahou 45 vyroci okupace cssr 35 20130822 1343656118

 

Pravicovým stranám se často předhazuje, že straší návratem komunistů k moci, že to strašení je zbytečné, že ti dnešní komunisté jsou už jiní než ti dřívější, že je to jen účelové a já nevím co ještě. Není. Myslím si, že je to správné a že je třeba, především mladé lidi, varovat před důsledky, které by návrat komunistů k moci způsobil.

Číst dál: Je strašení komunisty přehnané?

Humanista komunista – je to jen jedna z masek

Světe, zboř se. Komunisté se rozhodli zabývat se lidskými právy. Má to znamenat, že se příznivci a stoupenci odklánějí od třídního boje? Kdeže! Komunisté, tak jako mnohokrát, se jenom maskují. Nasazují si „lidskou tvář“, protože se blíží volby do Poslanecké sněmovny, Evropského parlamentu a na podzim pak do obecních úřadů a v Praze i do městského zastupitelstva, v příštím roce, a komunisté vědí, že mají v současné ČSSD otevřené dveře ke spolupráci. Takže nejen TOP 09 zahájila volební kampaň v Praze. Podle místopředsedy KSČM Jiřího Dolejše se prý komunisté zaměří na prosazování lidských práv. Zda to bude jen u nás, či zda se komunisté hodlají obhajobě lidských práv věnovat i globálně, třeba v Číně, není zatím jasné.

Číst dál: Humanista komunista – je to jen jedna z masek

Kdyby nebyl únor 1948, nebyl by ani srpen 1968

Zkrácený přepis projevu JUDr. Jaroslavy Janderové
na akci k 45.výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy


sedm dnu ktere otrasly prahou 45 vyroci okupace cssr 23 20130822 1521918001


Vzpomínám si, že jsem se probudila v noci s pocitem, že je válka. Hluk letadel byl neodbytný, zvonil telefon, rodiče stáli u rozhlasu. Já jsem měla mít v ten den jako správný teenager rande se svoji první láskou.
Ano schůzku jsem měla. Před domem stály ruské tanky, Stromovka byla plná vojáků. Šli jsme samozřejmě na Václavák.
Viděli jsme tanky jezdící kolem do kola, kulomety a samopaly namířené na nás na civilisty. Viděli jsme Národní muzeum a díry po střelách. Je dobře, že toto memento sovětské zvůle zůstane zachováno.
Viděli jsme u rozhlasu první mrtvé.
Jsem bytostně přesvědčena, že tehdy jsem si definitivně uvědomila rozdíl mezi svobodou jedince, jeho osobnostními právy a zločinnou, všude přítomnou totalitou, snažící se nás úplně ovládnout. Zničit, pokud se nebudeme chovat, jak oni chtějí. Tehdy jsem si uvědomila hrůzu a dopad totalitního systému v plné nahotě, systému, ohrožující naše životy, naše rodiny, kamarády. Tak významný dopad měl 21. srpen 1968 na mě a mou generaci.

Číst dál: Kdyby nebyl únor 1948, nebyl by ani srpen 1968

„Normalizace“ ÚSTR pokračuje

Mnozí lidé varovali, že ČSSD, v tichém spojenectví s KSČM, vyvolala nedávnou krizi v Ústavu pro studium totalitních režimů proto, že chce tento Ústav ovládnout a nasadit tak naší nedávné historii náhubek. Především by měl být omezen výzkum padesátých let, ve kterých se aktivně angažovali jak členové dnešní KSČM, tak i členové ČSSD, či někteří pozdější disidenti. Zapomenuto by mělo být působení jak Jaroslava Šabaty (řídil čistky na vysokých školách v Brně), tak otce Miroslava Grebeníčka (mučil politické vězně v Uherském Hradišti). Nepřístupné by měly zůstat dokumenty, dokládající spolupráci některých pozdějších disidentů (např. Jiřího Dienstbiera staršího) či současného předsedy KSČM Vojtěcha Filipa s komunistickou Státní tajnou bezpečností, apod.

Číst dál: „Normalizace“ ÚSTR pokračuje

Sedm dnů, které otřásly Prahou - 45.výročí okupace Československa

V noci z 20. na 21. srpna 1968 v 23.00 hodin překročila vojska pěti zemí bývalé Varšavské smlouvy (SSSR, PLR, NDR, MLR a BLR) tehdejší československé hranice.

Počet vojáků prvního sledu, kteří se bezprostředně účastnili invaze, je odhadován na 70 000 mužů a 1 800 tanků z Polska, 35 000 vojáků a 1 300 tanků z NDR (Německé demokratické republiky), 40 000 vojáků a 1 500 tanků z Maďarska; spolu s nimi přešlo hranice na 20 000 mužů týlních oddílů, speciálních technických útvarů a policie, celkem se jednalo o 165 000 mužů a 4 600 tanků.

K připomenutí tohoto neblahého 45. výročí uspořádalo občanské sdružení Publicum commodum ve středu 21.srpna 2013 vzpomínkové odpoledne na Náměstí Republiky v Praze.

Číst dál: Sedm dnů, které otřásly Prahou - 45.výročí okupace Československa

Rozhovor s Danielem Hermanem

Narodil se v roce 1963 v Českých Budějovicích, vystudoval gymnáziu, poté nastoupil na pedagogickou fakultu, kterou však po jednom roce opustil. V roce 1984 začal studovat teologickou fakultu v Litoměřicích, v roce 1989 byl vysvěcen na kněze. Následně se stal sekretářem kardinála Miloslava Vlka.

V letech 1996–2005 byl mluvčím České biskupské konference. Mezi lety 2005–2007 pracoval na Lince pomoci v krizi při Policejním prezidiu České republiky. V roce 2007 požádal o laicizaci. V civilní sféře pracoval pro ministerstvo vnitra a na ministerstvu kultury a jako vedoucí kanceláře prezidentského kandidáta Jana Švejnara. Dne 12. srpna 2010 byl zvolen ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů. Pětileté funkční období zahájil 16. srpna 2010. Ve středu 10. dubna 2013 byl Radou Ústavu odvolán

Daniel Herman 500px

 

Číst dál: Rozhovor s Danielem Hermanem

Plíživý nástup komunistů

Prezident Miloš Zeman při jmenování úřednické vlády prý postupuje přísně podle Ústavy. Všichni vždycky postupovali podle Ústavy. I v Německu v roce 1933 postupoval prezident Hindenburg podle Ústavy, když v lednu téhož roku jmenoval Adolfa Hitlera říšským kancléřem. Podle Ústavy postupoval údajně také Klement Gottwald v únoru 1948. Navenek podle Ústavy, uvnitř ale podle skrytého pečlivě vypracovaného pučistického plánu, jejíž klíčovou postavou byl ministr vnitra Václav Nosek.

Číst dál: Plíživý nástup komunistů

Pietní setkání v Petschkově paláci 6.května 2013

Známý zpěvák a filmový herec Karel Hašler byl umučen v roce 1941 v nacistickém koncentračním táboře Mauthausen. Jeho písničkami, z nichž některé už dávno zlidověly (Ta naše písnička česká a jiné), v podání souboru Dětská opera, začal v pondělí 6. května 2013 pietní akt v bývalém Petschkově paláci, kde za nacistické okupace sídlilo v Praze gestapo.
Pietní akt, který se koná tradičně při příležitosti blížícího se výročí konce 2. světové války na našem území a vzpomenutí umučených a zavražděných vlastenců v letech 1939 – 1945, uspořádalo občanské sdružení Publicum commodum ve spolupráci s obvodním výborem Českého svazu bojovníků za svobodu Praha 1, který byl zastoupen předsedou plk. Rudolfem Roubíčkem.

Číst dál: Pietní setkání v Petschkově paláci 6.května 2013

Nebeští jezdci proletěli Městskou knihovnou

V pondělí 17.6.2013 pořádalo sdružení Publicum commodum ve spolupráci s HMP a MČ Praha 1 ve Velkém sále Městské knihovny Praha besedu, věnovanou hrdinům II. a III. odboje (1939-1989)se zaměřením na osudy československých letců(RAF) a dalších našich občanů, kteří bojovali za naší demokracii, se studenty druhého stupně základních škol v Praze. Besedu vedl historik Jan B. Uhlíř.

Součástí besedy bylo i promítnutí filmu režiséra Jindřicha Poláka Nebeští jezdci. Film byl natočen v roce 1968 jako první film, věnovaný působení našich vojáků v legendární 311. peruti RAF. Po okupaci Československa Sovětským svazem a státy Varšavské smlouvy putoval film do trezoru.

 

Nebeští jezdci - beseda občanského sdružení Publicum Commodum se studenty

Členové občanského sdružení Publicum Commodum
a historik Jan B. Uhlíř při zahájení besedy (zprava):
JUDr. Jaroslava Janderová, Jan B. Uhlíř, Ivan Bednář a Jiří Verner

 

Číst dál: Nebeští jezdci proletěli Městskou knihovnou

První máje v Jáchymově

Příznivci KSČM přišli ve středu na Výstaviště v Praze Holešovicích oslavit se svou stranou Svátek práce. Poslankyně KSČM Marta Semelová na oslavě mluvila o krizi kapitalismu a chudobě občanů. V komunistickém Československu patřil tento svátek mezi nejdůležitější, organizovaly se masové prvomájové průvody, které procházely městem, často před tribunou s místními představiteli moci. Účast na oslavách prvního máje byla obvykle nepsaně povinná a nadřízení a učitelé měli nařízeno kontrolovat účast svých podřízených a žáků. Neúčast v prvomájovém průvodu často znamenala i vyhození ze zaměstnání či přeřazení na méně hodnotnou práci. Skutečnost, že si komunisté oslavy prvního máje přivlastnili tento svátek, jako mnoho jiných věcí, kterých se komunisté zmocnili, zcela zdiskreditovala.

Číst dál: První máje v Jáchymově

Jsem zděšen

Jsem zděšen. Ale ne z té obrovské policejně – mediální show, kdy novináři vědí o „realizaci“ policejní akce více a dříve než předseda vlády či ministr vnitra. Na mě podobné „theatrum mundi“ nezabírá. Zděšen jsem z dnešního jednání Poslanecké sněmovny. Poprvé jsme totiž v přímém přenosu viděli, jak poslanci ČSSD a KSČM postupují v dojemné a otevřené shodě. Jak se zaklínají ulicí, lidem. Jak vyzývají poslance, aby šli ven, mezi prostý lid, a tam aby korigovali své politické přesvědčení. Lid je jim vším, a ničím! Lid jako moudrý vládce, a historie je učitelka národů (proto chtějí socani a komunisté ovládnout Ústav pro studium totalitních režimů. Aby nezkoumal jen, co bylo na diktaturách špatného, ale aby zkoumal také, co na nich bylo dobrého!) Jako tomu bylo dříve za bolševika.

Číst dál: Jsem zděšen

Umírá Ústav pro studium totalitních režimů?

„Svoboda se vždy strašně těžko nabývá a strašně rychle ztrácí. Jedním z našich společných cílů by mělo být, abychom zůstali svobodnými," řekl na semináři, který uspořádal v nedávných dnech senátorský klub ODS, předseda klubu a teplický primátor Jaroslav Kubera.

Vzhledem k vyjádření Rady ÚSTR o jeho současné agonii a s cílem umožnit otevřenou a nestrannou odbornou diskusi o situaci v ÚSTR se senátorský klub ODS rozhodl pozvat do Senátu na otevřený seminář řadu předních historiků a zájemců z řad veřejnosti. Semináře se také zúčastnili i zástupci Publicum commodum Jaroslava Janderová a Jiří Verner. Historik a senátor ODS Tomáš Grulich po skončení semináře novinářům řekl, že slova historiků dosvědčila dobré fungování ústavu, který za pět let své existence udělal více práce než třeba Ústav pro soudobé dějiny za svých 23 let.

Číst dál: Umírá Ústav pro studium totalitních režimů?