Najdete nás na Facebooku

Podporují nás:

Akce občanského sdružení

Publicum commodum uctilo památku obětí

V průběhu Druhé světové války přišlo o život 360 000 našich obyvatel. 195 000 z nich zahynulo v koncentračních táborech a na popravištích. Všechny tyto oběti připomněla vzpomínková akce spolku Publicum Commodum, zorganizovaná za podpory Městské části Praha 1 v bývalém Petschkově paláci v ulici Politických vězňů.

 

Dnešní budova Ministerstva průmyslu a obchodu je původně stavbou, kterou byla postavena pro potřeby firmy Bankovní dům Petschek a spol. Stavba patří mezi naše národní památky a je to hlavně z důvodů její velmi neblahé protektorátní historie.

Po vytvoření protektorátu Čechy a Morava zabralo budovu gestapo (Geheime Staatspolizei) neboli Státní tajná policie. V této tehdy velmi moderní budově si vytvořili své “pracoviště”, kterým prošly tisíce českých vlastenců. Stavba byla přizpůsobená potřebám gestapa, jehož základní metodou výslechu bylo mučení.

Ráda bych poděkovala oběma základním školám, že se akce zúčastnily a že se hlavně samy aktivně zapojily do tvorby programu,“ uvedla místopředsedkyně spolku Publicum Commodum a členka Zastupitelstva hl. m. Prahy JUDr. Jaroslava Janderová, která vyzdvihla důležitost setkávání pamětníků, kterých už bohužel příliš není, a mladé generace, která se teprve seznamuje s naší historií a dodala: „Jsem velmi ráda, že v těchto prostorách, kde byli mučeni stateční a často velmi mladí lidé, mohu přivítat dnešní mladé lidi. Že i v tomto ponurém prostředí můžeme slyšet dětský smích a že nám také v dnešní generaci vyrůstají občané, kteří se budou umět postavit na správnou stranu.“ 

Činnost spolku Publicum commodum, který se soustřeďuje na ocenila radní MČ Prahy 1 pro školství a občanskou společnost Eva Špačková „Spolku Publicum Commodum patří za jeho osvětové akce a shromáždění velké poděkování, protože zejména dětem a mladé generaci zprostředkovává zásadní události našich dějin a osobní příběhy lidí, které osudově poznamenala totalita, komunistická i nacistická, a kteří jsou příkladem statečnosti a nezlomnosti. A kteří zároveň dokážou oslovit mladé lidi a zprostředkovat jim srozumitelně a názorně osudové okamžiky,“

Jeden z posledních pamětníků nacistické zvůle a pronásledování plk. v. v. Rudolf Roubíček dětem vylíčil utrpení, hladovění a nemoci, které byly každodenní součástí života v lágru. „Nevím, co to se mnou je, ale sedmkrát jsem byl jen vteřiny od smrti, ale vždy jsem se z toho dostal,“ prohlásil muž, který se tehdy smrti vzepřel, i když vážil pouhých čtyřiadvacet kilogramů.

Za své vyprávění si Rudolf Roubíček vysloužil od dětí i dalších hostů dlouhý a zasloužený potlesk.

Roubíček se jako šestnáctiletý chlapec dostal přes Terezín do vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau. Zažil ale i další hrůzná místa a v závěru války byl v pochodu smrti, z kterého jej vysvobodila americká armáda. Svůj válečný příběh popsal v knize Přežít tohle peklo stůj co stůj, kterou vydalo Publicum Commodum a která je v knihovnách základních škol.