Najdete nás na Facebooku

Podporují nás:

Historická zatáčka

27. května uplynulo 75 let od provedení atentátu – vojenské operace na Reinharda Heydricha.
4. června 1942 pak říšský protektor následkům utrpěných zranění podlehl.

Reinhard Tristan Eugen Heydrich byl prominentní nacista, blízký spolupracovník Himmlera, SS-Obergruppenführer a generál policie, šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA) a Bezpečnostní služby (SD), prezident Interpolu v letech 1940-1942, zastupující říšský protektor Protektorátu Čecha a Morava. Podílel se též na perzekuci Židů a posléze se stal jedním z hlavních organizátorů holocaustu. Předsedal konferenci ve Wannsee, která uvedla do praxe tzv. Konečné řešení židovské otázky.

Poprava Heydricha, kterou provedli parašutisté skupiny Anthropoid byla činem, který ovlivnil podstatným způsobem události v okupovaném Československu. Jako na každou významnou dějinnou událost, i na provedení atentátu na Heydricha jsou dnes různé pohledy.

|Na jedné straně je to názor, který po léta šířili čeští komunisté, kteří se od počátku snažili význam akce českých parašutistů zpochybňovat. Zneužili k tomu krutost nacistické odplaty. Systematicky bagatelizovali význam tohoto činu a poukazovali na stovky obětí tzv. heydrichiády, která po provedení atentátu následovala a během které byli povražděni stovky českých vlastenců.

Tento pokus o zfalšování historie snad už konečně máme za sebou, i když ještě i dnes podobné pokusy komunisté podnikají.

Druhým pohledem je, že šlo o akci, která měla potvrdit československý protinacistický odboj a zbavit republiku podezření, že není okupovaným státem, ale že se dobrovolně stalo součástí nacistické říše. Komunisté od roku 1939 na válku mezi Německem a Velkou Británií pohlíželi jako na válku dvou imperialistických světů a po ostudném paktu Molotov – Ribentrop (fakticky Stalin-Hitler) se stavěli na stranu nacistických spojenců. Demonstrativní akci chtěla londýnská politická reprezentace ukázat, že se český národ nesmířil s nacistickou okupací a vylepšit postavení Československa v protihitlerovské koalici.

Exilový prezident ČSR Beneš již v prohlášení ze dne 16. prosince 1941 konstatoval, že se Československo nachází ve válečném stavu s Německem a Maďarskem. Válečný stav trval od chvíle, kdy se vlády těchto zemí na podzim 1938 dopustily agrese proti bezpečnosti, samostatnosti a územní celistvosti naší republiky, resp. hrozbami a násilím vojenskou mocí okupovaly pohraniční území českých zemi (v případě Německa na základě Mnichovské dohody z 29. 9. 1938) a pohraniční území Slovenska a Podkarpatské Rusi (v případě Maďarska na základě Vídeňské arbitráže z 2. 11. 1938). Československo se tak považovalo být ve válečném stavu i se všemi jinými státy, které se nacházely ve válečném stavu s Velkou Británií, SSSR a USA, čímž se stalo plnohodnotným členem protihitlerovské spojenecké koalice.

V souvislosti se smrtí Heydricha není možné nepřipomenout jednu známou legendu týkající se zakleté minulost českého státu. Mnozí se domnívají, že se protektor sám odsoudil k smrti, když si na hlavu jednoho listopadového dne roku 1941 položil svatováclavskou korunu, symbol české státnosti, uschovanou ve svatovítské katedrále. Pověst hovoří jasné - kdo si neoprávněně nasadí svatováclavskou korunu, do roka zemře.
Přestože je představa, že by Heydricha „zabila" koruna českých panovníků, velmi populární, byť je naprosto mylná.
Publicum commodum, které se stará o výchovné působení na mladou generaci a přibližování historických událostí dnešní mladé generaci řadou akcí, připomíná nejenom výročí atentátu, ale celkového pronásledování a vraždění příslušníků II. odboje (a později i III. protikomunistického odboje. Pořádá populárně naučné besedy a setkání, spojené s promítáním historických filmů a kulturním programem.

Počátkem května uspořádalo pietní shromáždění v bývalé centrále gestapa v Petschkově paláci.

Atentat na Heydricha Vynos

Atentat na Heydricha Jan Kubis

 

Atentat na Heydricha Jozef Gabcik

Atentat na Heydricha Heydrichuv automobil

Atentat na Heydricha Reinhard Heydrich

 

 

 

Když morálka prohrává na celé čáře

V roce 1998 darovala Praha 7 za starostování Jana Svobody (tehdy ODA) z morálních důvodů jeden z letenských domů Pavlu Fuchsovi, synovi původní židovské majitelky. Nedávno na návrh téhož Jana Svobody (nyní ANO) radnice svůj dar, kvůli údajnému nevděku obdarovaného, odvolala.

Čím se měl údajný nevděk dnes již osmdesátiletého Pavla Fuchse projevit, nikdo neví. Radnice však argumentuje tím, že v jednom z řady dokumentů žádosti o dar z 90. let, byly nepřesné údaje o věku a stavu původní majitelky, Valerie Fuchsové. Dokonce i soud přitom upozornil, že ve smlouvě už jsou všechny údaje v pořádku.

Celý případ tak zavání velmi nelibě. Je totiž třeba si připomenout, že rodina Fuchsových přežila hrůzy války, když byla internována v terezínském ghettu. Následně se rodina stala terčem nátlaku dalšího hrůzného režimu, tentokrát komunistického.

Po roce 1989 se podařilo alespoň část křivd, spáchaných na lidech totalitními režimy, napravit. Příkladem byl i dar zmíněného domu původním majitelům. Jenže najednou přišel podivný zvrat, za kterým zůstává nechutná pachuť. A také jeden starý člověk, se kterým se život rozhodně nemazlil. Naopak zasazoval mu jednu ránu za druhou. Když se konečně dočkal satisfakce, tak si jí mohl užívat pouze pár let.

Právní kličky a malost lidí bez historické paměti zvítězily nad morálkou a smyslem práva, kterým by vždy mělo být dosažení spravedlnosti. To je velmi smutné vítězství.

 

Dum Pavla Fuchse Praha 7

Podrobnosti o celé kauze si můžete přečíst v článku České pozice z roku 2014 zde:
http://ceskapozice.lidovky.cz/praha-chce-zpet-vraceny-zidovsky-majetek-fpz-/tema.aspx?c=A140413_232323_pozice_139784

Kde jsou kořeny 15. března 1939

Jeden historik vyprávěl jako vtipný názor, že dneska historici možná vědí všechno o husitských válkách, ale jen málo toho vědí o historii nedávné. Samozřejmě se jednalo o nadsázku, ale něco na tom přece jen může být.

Někteří historikové uvádějí, že druhá světová válka byla fakticky jen pokračováním té první, a že se vzdáleně co do doby trvání jednalo o jakousi obdobu třicetileté války.

První světová válka skončila versailleským mírem, který Německo nikdy neuznalo. Francouzská pomsta za porážku v předchozí prusko-francouzské válce, po které následovalo vrácení původního německého území Alsaska-Lotrinska Německu, byla příliš krutá. Zejména vrácení Alsaska-Lotrinska Francii pociťovalo Německo jako svojí velkou pohanu. Není tedy divu, že na půdě hospodářského krachu a pocitu poníženého a zbídačeného národa vykvetly dvě zrůdné ideologie – komunistická a fašistická. Zatímco první byla internacionální, ta druhá se držela čistého nacionalismu.

Komunistická ideologie byla tehdy v Německu potlačena a k moci se dostal Adolf Hitler. Pak už události nabraly rychlý spád. Na obsazení Alsaska Lotrinska německými vojáky evropské státy prakticky nereagovaly, rakouský anšlus se odehrál také bez výraznější reakce. Poté přišla Mnichovská dohoda a odstoupení Sudet a nakonec odtržení Slovenska od Českých zemí a vytvoření Protektorát Čechy a Morava.

Proto je nutné připomínat si výročí 15. března 1939 a zabrání Čech a Moravy Německem v celém kontextu evropských dějin. A také v kontextu vnímání obou diktatur, komunistické i fašistické, které jsme prožili v nedávné historii.

Rozkas pro Obyvatele

 

Varující výročí

V průběhu ledna 1942, před 75 lety, začaly transporty z Terezína do vyhlazovacích táborů, které nacisté zřídili na východě Evropy. Chelmno (něm. Kulmhof), Belzec, Sobibor, Treblinka, Majdanek a Osvětim-Březinka (něm. Auschwitz-Birkenau). Tábor v Chelmnu, kde byl poprvé použit k zabíjení plyn, začal fungovat už 8. prosince 1941.

Do Terezína proto začali být sváženi lidé nejen z Protektorátu, ale z celého území Německa i Rakouska, obsazeného Nizozemska, Dánska a nakonec i z Maďarska a ze Slovenska. Z pevnosti, kterou Josef II. založil na obranu před vpádem Prusů, učinili nacisté shromažďovací židovské ghetto, kterým do konce války v roce 1945 prošlo na 155 tisíc lidí.

Když se v září 1941, dva a půl roku po nacistické okupaci českých zemí, ujal moci v Protektorátu fanatický pedant Reinhard Heydrich, ihned se rozjely přípravy takzvaného konečného řešení židovské otázky. Hlavním předpokladem se stalo urychlené vybudování velkého shromažďovacího tábora, odkud měly vyjíždět transporty smrti do vyhlazovacích táborů na východě.

Volba padla na Terezín. Šéf SS Heinrich Himmler sice doporučoval, aby tábor vznikl v jihočeském Táboře, protože by to pokořilo české národní cítění, avšak Hitler s Heydrichem se rozhodli pro barokní pevnost na soutoku Ohře a Labe.

Nacisté v lednu 1942 na konferenci ve Wannsee rozhodli o vyhlazení celé židovské populace. Nebylo to nic nového. V bývalém Sovětském svazu již v září 1941 zanikla Republika povolžských Němců, kdy všechny její německé občany deportoval Stalin do sibiřských gulagů. Podobný osud potkal Krymské Tatary. I v dobách nemilosrdné války o přežití dokázal Stalin odsunout miliony lidí na Sibiř. Po válce pak vojáky, vracející se z německého zajetí, nespolehlivou inteligenci, nepohodlné umělce.

Málokdo si uvědomuje, s čím si zahrává prezident Miloš Zeman, který svého času navrhl deportovat ekonomické emigranty na prázdné řecké ostrovy. Před lety chtěl Sládek, který už zase tu a tam vystrkuje hlavičku, vystěhovat Romy někam do Indie nebo na Madagaskar.

Každý nápad na vyhlazení či přesídlení celých národů je varující. Nikdy se tím ničeho nedosáhlo, jen nezměrného utrpení a bolesti. Proto je třeba i dnes zahájení transportů z Terezína do vyhlazovacích táborů připomínat.

Theresienstadt arbeit macht frei

 


 

Plíživý charakter neomarxismu

„Já si vzpomínám, když táta ještě žil, jak k němu chodili naši agrárníci a servírovali mu třikrát denně místo jídla nápad postavit komunistickou stranu mimo zákon. Táta byl vždycky rozhodně proti tomu. Jednou se mě zeptal, co si myslím o těchhle pokusech našich státníků zbavit se opozice touto snadnou cestou. Tak jsem mu řekl, že když jsme jako kluci čutali merunu, nikdy nám nenapadlo jít k soudci a chtít po něm, aby vyhodil ze hřiště těch jedenáct kluků, kteří hráli proti nám. Mohl vyloučit jenom ty, kteří nehráli fair. Jenže dneska nejsem tak docela jistý, že komunisté vůbec kdy hráli fair. Oni totiž ve skutečnosti nikdy neuznávali, že by stejná pravidla platila pro obě strany. Jenže teď nám nastříleli už trochu moc gólů a taky nikde nevidím soudce, který by si troufal odpískat faul."

Tato slova pronesl Jan Masaryk, ministr zahraničí v únoru 1948. Několik dní poté ve věku 61 let za nevyjasněných okolností zemřel. Poslední vyšetřování bylo v roce 2003 uzavřeno jako vražda, pachatel neznámý.

V poúnorové vládě Klementa Gottwalda nahradil Jana Masaryka ve funkci slovenský komunista Vladimír Clementis. V lednu 1951 byl na základě vykonstruovaného obvinění z pokusu o protistátní spiknutí zatčen, o rok později byl odsouzen na smrt a 3. prosince popraven. V roce 1963 byl rehabilitován.

Dva tragické případy, které ilustrují komunistické počínání. Vraždy, falešná obvinění, žaláře, popravy, rehabilitace. To je svět komunistů, kteří kdysi prý chtěli stvořit nového lepšího člověka.
I dnešní komunisté a různí neomarxisté chtějí stvořit „nového člověka."
Obáváme se sice návratu nacismu a fašismu, který v Evropě řádil necelých dvacet let, ale téměř nikdo se neobává návratu komunismu, jehož teror trval zhruba 70 let a v mnohém nacismus i převyšoval. Novodobá totalita je jiného charakteru: kulturní neomarxismus — který přichází z Bruselu a ze západní Evropy. Plíživý charakter je o to nebezpečnější, čím méně si ho uvědomujeme.

V Abecedě komunismu autorů Bucharina a Preobraženského z roku 1919 se psalo, že brzy se uskuteční nový svět s novými lidmi, v němž má být všechno precizně vypočteno. Komunisté chtěli plánovat a řídit společnost do nejmenších detailů. Bucharin, který byl od počátku velký přítel Stalina, se nakonec stal nejznámější obětí Stalinových čistek. V březnu 1938 byl po vykonstruovaném procesu zastřelen.

Na vědecké konferenci, která se v loňském roce uskutečnila na půdě Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů Praha pod názvem „Evropa v imigrační krizi: jaká jsou východiska?" varoval bývalý prezident Václav Klaus, že „Část těchto europeistů si asi dokonce přeje, aby k nám migrantů přišlo co nejvíce, protože jedině tak je podle nich možné stvořit novou Evropu a nového evropského člověka. Z nás, ze starých Evropanů ve starých evropských zemích, se Evropa k jejich obrazu vybudovat nedá," uznal Václav Klaus, že v tomhle tedy europeisté pravdu skutečně mají.

Je zcela zřejmé, že situace v dnešním světě je příliš složitá. A toho se snaží zneužít novodobí sociální inženýři k osekávání našich práv a ke stále většímu zasahování do našeho soukromí. Díky nejrůznějším nařízením a příkazům ztrácíme postupně svojí svobodu.

Názor, že společnost je třeba řídit jako firmu v čele s jedním osvíceným bossem nebezpečně připomíná volání po návratu Stalinského absolutismu.

Proto je zapotřebí mít se před podobnými názory na pozoru!

 


Na pátek 27. ledna připadá Mezinárodní den památky obětí holocaustu

Mezinárodních dnů je celkem 50. Jsou mezi nimi i Dny úsměvné jako je např. Mezinárodní den švihlé chůze (7.ledna) či lyrické jako např. Globální den lásky. Ten se slaví po celém světě 1. května. Od vzniku svátku je jeho hlavní idea „Láska začíná se mnou". My známe ten den spíše jako Svátek práce, 1. máj.

Mezinárodní den památky obětí holokaustu patří mezi svátky, kdy si připomínáme oběti zvrhlé krutosti a nelidskosti. Byl vyhlášen Valným shromážděním OSN 1. listopadu 2005 na jeho 42. plenárním zasedání. Tento den má připomínat utrpení přibližně šesti milionů židovských obětí, 2 milionů Romů, 15 tisíc homosexuálů a milionů dalších nevinných obětí v době holocaustu za druhé světové války.

Datum 27. ledna bylo vybráno záměrně, jelikož 27. ledna 1945 byl osvobozen nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka), což byl největší vyhlazovací tábor. Vznikl v roce 1940 v objektu bývalých polských kasáren v Osvětimi, významné železniční křižovatce nedaleko česko-polských hranic. V rámci realizace nacistického plánu konečného řešení židovské otázky bylo vystavěno několik pobočných táborů, z nichž ten největší, tábor Březinka, pojmul až 90 000 vězňů.

Návrh na vyhlášení tohoto dne byl podán Izraelem, Spojenými státy, Austrálií, Kanadou a Ruskem l. listopadu 2005. Návrh podpořilo 91 členských zemí.

V České republice je 27. leden významným dnem. Prezident Václav Klaus v roce 2003 k tomu řekl:

„Považuji za zásadní, že v roce 2003 byl 27. leden uznán naším Parlamentem jako významný den České republiky a že se to pro nás všechny stalo příležitostí připomínat a v paměti naší společnosti udržovat poučení z tragédie tzv. konečného řešení židovské otázky v Evropě. Neděláme to pouze pro historickou pietu, děláme to pro naši budoucnost. Děláme to pro to, aby se podobně obludné zločiny proti lidskosti již nikdy nemohly opakovat."

K 27. lednu patří i udělování ceny Spravedliví mezi národy. Stát Izrael a Památník holokaustu - muzeum Yad Vashem jí už přes půl století oceňují lidi nežidovského původu, kteří za války ochránili Židy před utrpením nebo smrtí.

 


Zemřela Naděžda Kavalírová

Nadezda Kavalirova Wiki 640px

Autor: Czech Wikipedia user Packa – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0

V úctyhodném věku devadesáti tří let zemřela předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová (13. listopadu 1923 Opočno – 20. ledna 2017 Pardubice). Zanechala po sobě rovněž úctyhodný kus vykonané práce, zejména v posledních dvaceti sedmi letech, při budování a řízení KPV, která je dobrovolnou organizací, sdružující politické vězně komunistického režimu bývalého Československa.

KPV rovněž sdružuje osoby, které byly v rozhodném období nuceny z prokazatelně politických důvodů opustit Československo a požádat o politický azyl v jiné zemi, a kterým byl tento azyl udělen. Sdružuje také osoby, které se v rozhodném období prokazatelně zapojily v cizině do boje proti komunistickému režimu. Dále sdružuje osoby, které byly v rozhodném období vzhledem ke svému protikomunistickému smýšlení a postojům odsouzeny tzv. Lidovým soudem trestním pro údajné trestné činy z oblasti hospodářské nebo zemědělské, a byly následně vězněny a podle zákona 119/1990 Sb. rehabilitovány..

V roce 1956 byla Kavalírová zatčena a odsouzena ve vykonstruovaném procesu za údajnou vlastizradu a špionáž. Podle spisu její vina spočívala v tom, že si psala s člověkem, se kterým se znala z doby studií před rokem 1948, který emigroval a měl na území Československa vytvářet špionážní síť. Z vězení byla propuštěna v roce 1959. Poté pracovala jako pomocná dělnice, dělnice na soustruhu a později jako úřednice Národního výboru v Praze 9. V době normalizace byla 18 let zaměstnána na ministerstvu práce a sociálních věcí jako samostatný odborový referent.

Měla i své kritiky, především z okruhu sestry bratrů Mašínů, která odmítla převzít od ministryně obrany Vlasty Parkanové vyznamenání s odkazem na přítomnost Kavalírové ve stejné místnosti. Neshody měla i s bývalým disidentem a komunistickým vězněm Vladimírem Hučínem, kterému pozastavila členství v KPV.

Právě autoritářské vedení KPV bylo předmětem její nejsilnější kritiky.

Spory kolem minulosti a metodách jejího vedení KPV však nijak neumenšují její zásluhy při vybudování organizace, která se stará o občany České republiky, kteří byli komunistickým režimem po r. 1948 vystaveni nebývalému teroru jako byly popravy, mučení, dlouholetý žalář, konfiskace majetku, ale i společenská a sociální diskriminace..

Podařilo se jí však vytvořit nadstandardní vztahy s politickou reprezentací po roce 1989, mimo jiné s Hradem či KDU-ČSL.] Od roku 2006 pravidelně jezdila na kongresy ODS. Dokázala najít společný jazyk s novodobými politiky a vytvořila z Konfederace všeobecně respektovanou a uznávanou organizaci, která je právním a ideovým nástupcem „Klubu bývalých politických vězňů — K 231″, ustaveném v roce 1968 a po okupaci Československa v srpnu 1968 komunisty rozehnaném.

Další informace o Naděždě Kavalírové najdete na české Wikipedii

 


Babiš mezi dvěma ženami

Andrej Babiš se ocitl ve svízelné situaci. Ocitl se mezi dvěma ženami. Z jedné strany Radmila Kleslová, ze strany druhé Adriana Krnáčová. Těžko říci, která je sympatičtější.

Číst dál: Babiš mezi dvěma ženami

Československo 1968 a Krym 2014 jsou spojité nádoby

V České republice si připomínáme v těchto dnech 47. výročí okupace vojsky Varšavské smlouvy. Proč je nutné připomínat si stále výročí srpnové okupace?

Číst dál: Československo 1968 a Krym 2014 jsou spojité nádoby

Obcím a krajům chybí slibované miliardy

Zdola se ozývá nářek, obce a kraje si stěžují, že musejí škrtat investice do zdravotnictví, infrastruktury a veřejného života. Chybějí miliardy.

Číst dál: Obcím a krajům chybí slibované miliardy

Koleje Sobotky a Babiše se rozcházejí, předvolební rétorika se rozplývá

V poslední době se koleje Bohuslava Sobotky a Andreje Babiše začínají stále více a více rozcházet. Předseda vlády a místopředseda stejné vlády stojí na opačných pozicích.

Číst dál: Koleje Sobotky a Babiše se rozcházejí, předvolební rétorika se rozplývá

Matěj Stropnický není Q(éčko)

V zatím poslední „bondovce“ Skyfall (premiéra 2012) udílí mladý výstrojní důstojník, řečený Q, Bondovi pokyny před nasazením do akce v Šanghaji. Před obrazem bitevní lodi v obrazárně, kterou Q vnímá jako „starou válečnou loď, mířící do šrotu,“ se odehrává rozhovor, zachycující podstatu generační změny, která v tomto bondovském příběhu probíhá.

Číst dál: Matěj Stropnický není Q(éčko)

Najde se nový Čech aneb Zlatej Mirek Šlouf

Nový epochální výlet Matěje Broučka, tentokráte do XV. století, tak se jmenovala povídka Svatopluka Čecha, kterou uveřejnil v roce 1888. Po 127 letech dochází k jeho zřejmému opakování.

Číst dál: Najde se nový Čech aneb Zlatej Mirek Šlouf

Lekce z komunistické propagandy

Vcelku bez většího zájmu našich médií proběhla zpráva o tom, že ruská státní televize odvysílala „dokument“ který obhajoval sovětskou invazi do Československa v roce 1968.

Číst dál: Lekce z komunistické propagandy

Je na řadě Dienstbeir nebo Němeček?

Z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy odešlo za rok a čtvrt devět pracovnic protokolu. Vedle toho se vyměnilo šest řidičů, sekretářka ministra Marcela Chládka prý denně brečela, a jeho chování si bývalá pracovnice personálního odboru vyhodnotila jako „mobbing.“

Číst dál: Je na řadě Dienstbeir nebo Němeček?

Sjezd lidovců a vodňanské kuře

Dvoudenní sjezd KDU – ČSL ve Zlíně skončil. Delegáti si zvolili staronové vedení, všichni se spokojeně poplácali po ramenou a rozprchnou se domů. Pocit hořkosti ale zůstává.

Číst dál: Sjezd lidovců a vodňanské kuře

Stát se mění v šlendrián

V Praze se v posledních měsících dějí divné věci. Někdy jde něco rychle, někdy zatraceně pomalu. V úředních věcech vládne chaos a nepořádek. Zkrátka šlendrián.

Číst dál: Stát se mění v šlendrián

Pirátská strana v Praze zveřejnila dokument Půl roku v konstruktivní opozici

Populistické žvásty. Jak už napsal K.H.Borovský - kéž by se nám to vlastenectví z huby do rukou vjeti ráčilo. Argumentace Pirátů je pozoruhodná. Připomíná dotazovnu Rádia Jerevan. „Je pravda, že Juriji Gagarinovi bylo na Rudém náměstí darováno auto?” Odpověď: „Ano. Ale nešlo o Jurije Gagarina, nýbrž Ivana Ivanoviče, nebylo to auto, ale jízdní kolo a nebylo mu darováno, nýbrž ukradeno.”

Číst dál: Pirátská strana v Praze zveřejnila dokument Půl roku v konstruktivní opozici

Osudy Miloše Zemana a Jiřího Ovčáčka

Slovo Osud je filozofický názor, že veškeré události jsou předem určeny. Odtud fatalismus, založený na přesvědčení, že všechno důležité v životě a na světě je dáno osudem a člověk to nemůže ovlivnit. Ať udělá cokoli, o výsledku rozhoduje osud. Cesty Páně jsou konec konců nevyzpytatelné. Osudy lidí se někdy míjejí nebo pozoruhodně kříží. To je i případ životního příběhu prezidenta Miloše Zemana a jeho tiskového mluvčího Jiřího Ovčáčka.

Číst dál: Osudy Miloše Zemana a Jiřího Ovčáčka

Pražští Piráti vylezli z trojského koně

Danaos dona ferentes – Bojím se Řeků, kteří přinášejí dary. Danajský dar je ustálené slovní spojení, které vešlo do slovníku jako přirovnání. Jde o takový dar, který způsobuje obdarovanému spíše potíže či zlo než užitek a spokojenost. V dřevěné maketě koně se pod Odysseovým vedením ukryla skupinka Řeků, kteří deset let marně obléhali Tróju. Ostatní bojovníci předstírali, že obléhání ukončili a odpluli. Když Trójané přes varování věštce Laokoóna a věštkyně Kassandry koně vtáhli do města, Odysseovi muži v noci otevřeli bránu a vpustili Řeky dovnitř. Trója byla dobyta a rozvrácena do základů. Na Laokoóna pak Bohové seslali dva hady, kteří zardousili jeho i jeho dva syny. Kassandra po dobytí Tróji připadla jako otrokyně veliteli řeckých vojsk Agamemnonovi, který ji vzal s sebou do Mykén. Hned po vstupu do paláce na slavnostní hostinu byli oba zákeřně zavražděni.

Číst dál: Pražští Piráti vylezli z trojského koně

Vymrskejte Babiše

Svého času přirovnal místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek působení Andreje Babiše v politice k tygrovi v masně. Od té doby uplynul nějaký ten týden, Kalousek se pozastavil nad tím, že místo aby Babiš makal, jak před volbami sliboval, v Poslanecké sněmovně, lyžuje kdesi ve Francii, Babiš, věren svému vybranému vyjadřování, kontroval, že raději bude s dětmi lyžovat nežli poslouchat ožralého Kalouska. Prostě typicky česká parlamentní debata na úrovni.

Číst dál: Vymrskejte Babiše

Úkol pro nového ministra – izolovat Ištvána, je nejvyšší čas

Na začátku byl teatrální noční zásah čtyř stovek policistů na Úřadu vlády, v dalších erárních budovách i soukromých bytech. A devět potentátů za mřížemi. Policie zatkla 8 lidí: Janu Nagyovou, vedoucího Úřadu vlády Lubomíra Poula (toho jako jediného neobvinila), bývalé poslance ODS Petra Tluchoře, Ivana Fuksu, bývalého náměstka na ministerstvu zemědělství Romana Bočka, bývalého šéfa Vojenského zpravodajství Ondreje Páleníka, jeho nástupce ve funkci ředitele VZ Milana Kovandu a zpravodajce Jana Pohůnka. Policejnímu komandu tehdy unikl další exposlanec ODS Marek Šnajdr, který se ale sám pak přihlásil na policii

Číst dál: Úkol pro nového ministra – izolovat Ištvána, je nejvyšší čas

Konec živnostníků v Čechách

Zatím co se Česká televize se hystericky zabývá průjezdem spojeneckých vojenských kolon přes naše území, v tichosti se připravuje zásadní útok na naši individuální svobodu. Bez větší pozornosti médií eskaluje tažení vlády proti živnostníkům. Bojovníci se sešikovali v jedné řadě.

Číst dál: Konec živnostníků v Čechách

Miloš Zeman a jeho výročí

Prezident Miloš Zeman má rád výročí, jenomže se mu nějak nedaří řádně a důstojně si je připomínat. Kdoví kdo za to může? Zeman evidentně sám na všechno nestačí. Tiskový mluvčí Ovčáček je zřejmě přetížený hledáním neexistujícího textu Ferdinanda Peroutky, kterému Zeman připsal výrok, napsaný někým jiným či dokonce výrok, který podle odborníků, nikdy Peroutka nenapsal. Hradní kancléř Mynář je zřejmě plně vytížen výhodným nakupováním pražských nemovitostí, protokolář Forejt si hlídá místo velvyslance ve Vatikánu, kam by se nejraději sám uklidil.

 

Číst dál: Miloš Zeman a jeho výročí

Byl loni v únoru svět na pokraji jaderné katastrofy?

Medvědí službu prokázal vládce veškeré Rusi Vladimír Vladimírovič Putin českému prezidentu Miloši Zemanovi. Ten, jak známo, vytrvale popíral, že na Krymu jsou ruské vojenské jednotky a ruskou agresi černomořského poloostrova a konflikt na východě Ukrajiny označoval za občanskou válku. Maximálně byl ochoten připustit účast jakýchsi „zelených“ mužíčků, což měly být ruští vojáci, vyzbrojení těžkou vojenskou technikou, trávící svojí dovolenou v doněckých a donbaských zákopech.

Číst dál: Byl loni v únoru svět na pokraji jaderné katastrofy?

Panoptikum v Kongresovém centru

V pražském Kongresovém centru se koná 38. Sjezd České strany sociálně demokratické. Byť vedení Kongresového centra v minulých letech vynakládalo velké úsilí, aby se tento Palác kultury (lidově PAKUL) zbavil své komunistické minulosti, sjezd ČSSD v mnohém ducha někdejších sjezdů KSČ připomíná. Podobně jako tomu bylo na sjezdu hnutí ANO má ČSSD na funkci předsedy jediného kandidáta Bohuslava Sobotku. 100% hlasů, které dostal ve volbě Andrej Babiš, však Sobotka těžko překoná.

Číst dál: Panoptikum v Kongresovém centru

Jak číst vyjádření ministra obrany

Ministr obrany Martin Stropnický (ANO) zaperlil v nedělní debatě Otázky Václava Moravce. Stručně shrnuto – Stropnický ví, že na Ukrajině probíhá válka, byť zatím má jen lokální charakter. Ví, že povstalce na východní Ukrajině podporují Rusové dodávkami sofistikovaného vojenského materiálu i odborníků, potřebných k jejich obsluze. My ale zbraně Ukrajině nedodáme. Situace se podle nás má řešit diplomatickou cestou. Pokud ale diplomatická cesta zkrachuje, je třeba hledat jiné řešení, ale nikoliv vojenské. Jaké asi, už Stropnický neřekl. Babišovské "prostě to uděláme" přestalo fungovat.

Číst dál: Jak číst vyjádření ministra obrany

Budoucnost pátých kolon

Pokud se dobře pamatuji, začal s tím u nás před mnoha lety už prezident Václav Havel. Když pronesl nějaký velice kontroverzní výrok, jeho tisková kancelář se od toho později distancovala s tím, že šlo o osobní názor nikoliv prezidenta Václava Havla, ale občana Havla. A na ten má, jak známo, v demokracii každý právo. Tedy i prezident, který je jednou tváří svého Majestátu hlavou republiky, druhou tváří pak obyčejným občanem.

Číst dál: Budoucnost pátých kolon

Mnichov – nic nového pod sluncem

Tento blog je malým dárkem pro tetu Žofii, která se dnes dožívá 90. let. A také těm, kterým je dnes, podobně jako bylo tetě Žofii v roce 1938, třináct a více let. Všem těm mladým lidem, kteří dnes žijí v demokratickém světě a myslí si, že něco podobného se už dnes nemůže opakovat a že dějiny jsou jen nudou součástí nějaké historie, se kterou bychom je měli přestat otravovat. A víc než na svojí budoucnost myslí na své hry, byznys, či adrenalinovou zábavu. Jenomže právě jim mohou ty dějiny přinést takový adrenalin, že nebudou stačit koukat.

Číst dál: Mnichov – nic nového pod sluncem

Od Babiše zpátky k Leninovi

Andrej Babiš pronesl na III. celostátním sněmu hnutí ANO úvodní projev. Stěsnáno do jedné věty - jedna Velká lež. Úmyslně píši s velkým Vé. Velká lež je totiž pojem, který vymyslel Adolf Hitler jako nástroj své propagandy. V své knize Mein Kampf mluví v roce 1925 Hitler o použití lži tak "kolosální", že nikdo neuvěří, že někdo "může mít tu drzost deformovat pravdu tak kolosálně."

Číst dál: Od Babiše zpátky k Leninovi

Putinovi poradci na Hradě

Prezident Miloš Zeman obviňuje ministra zahraničí Luboše Zaorálka z appeasementu, který projevovali západní politici vůči Adolfu Hitlerovi. Je to liché obvinění. Jakkoliv Zaorálka nemusím, ministr zahraničí je v tomto směru pouze realista, zatímco Zeman se pasuje do role populisty, vědoucího, že jeho stanoviska jsou naprosto nereálná. Miloš Zeman pronesl na konferenci Let My People Live! válečnický projev, vyzývající k vytvoření vojenské koalice proti islámskému terorismu, Zaorálek toto vyhlášení novodobé křižácké války označil za nesmysl.

Číst dál: Putinovi poradci na Hradě

Patříme na Západ

Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek při jednání o přijetí asociační dohody mezi Ukrajinou a EU vystoupil ve sněmovně s projevem, který nelze brát na lehkou váhu. V rámci diskuse, zda se má Česká republika řadit k obhájcům západních hodnot, ostře napadl historii euroatlantické civilizace.

Číst dál: Patříme na Západ

Debakl po zemanovsku

Všichni tři polistopadoví prezidenti se odvolávali na tradice, vytvořené prezidentem osvoboditelem Tomášem Garrigue Masarykem. Nejvíce se to podařilo Václavu Havlovi. Ten to, podobně jako Masaryk, ale i Milan Rastislav Štefánik a Edvard Beneš, dotáhl až k přijetí samostatného zákona o vlastních zásluhách. Znění zákona je: „Václav Havel se zasloužil o svobodu a demokracii.“

Číst dál: Debakl po zemanovsku

Král a soudci

Současný španělský král Felipe VI. de Espaňa z rodu Bourbon-Anjou si vzhledem k hospodářské krizi snížil plat o dvacet procent. Češti soudci a státní zástupci se naopak hrdlí o to, aby jim stát plat zvýšil a navíc doplatil peníze, o které údajně přišli v minulosti. Dvě zprávy, které stojí proti sobě. Zatímco jednání španělského krále má v sobě noblesu urozenosti a aristokratické noblesnosti, druhé rozhodnutí svědčí o prosté lidské hamižnosti a nenasytnosti. Prezident Miloš Zeman by řekl „nenažranosti.“

Číst dál: Král a soudci

Co je proboha na těch fakultách učí?

Poprvé se trestný čin s názvem Neoprávněné opuštění území republiky a neuposlechnutí výzvy k návratu objevil v našem zákoníku po komunistickém převratu v únoru 1948. Podle tohoto zákona mohl být pachatel (i neúspěšný, neboť trestný byl i pokus), který„v úmyslu poškodit zájem republiky“neoprávněně opustil Československo či se do něj ve stanovené lhůtě nevrátil, odsouzen k trestu těžkého žaláře od jednoho roku do pěti let.Stát se tak snažil odstrašit své občany od útěku do svobodnějších zemí a potrestat ty, kteří se o to pokusili. Typický příklad komunistického teroru.

Číst dál: Co je proboha na těch fakultách učí?

Komunista Filip zařízl křesťana Kalouska

Zaorálkovo poklonkování Moskvě v současné době připomíná tragický osud někdejšího československého ministra zahraničí Jana Masaryka. Sám o sobě řekl v červenci 1947, že odjel do Moskvy jako československý ministr a vrátil se jako Stalinův pacholek. Následovalo odmítnutí Marshallova plánu (plán evropské obnovy), který vyvedl západoevropské země z poválečné bídy, zpustošení československé ekonomiky, válkou postižené jen mírně. Evropa se tak rozdělila na bohatý Západ a zaostávající Východ.

Číst dál: Komunista Filip zařízl křesťana Kalouska

Jak Andreje Babiše doběhl vlastní populismus

Populisté jsou alespoň podle tetičky WIKI vůdčí osobnosti, kteří berou lid jako jeden celek. Často používají výrazy jako „lid“, „občané“ nebo „obyčejní lidé“. Lid poté staví do opozice k elitám, které prezentují jako nepřítele lidu. Populisté dále tvrdí, že zvolené elity nereprezentují lid a sledují jen své vlastní zájmy. Využívají tedy antistranického sentimentu, který se objevuje ve společnosti zklamané z politiky. Populistické strany poté samy sebe stylizují do role nestranické, téměř nepolitické a neelitní organizace, která má za cíl odstranit vládnoucí elity a začít reprezentovat zájmy lidu. Populisté tak otevřeně nekritizují demokracii jako takovou, ale pouze stávající vládnoucí elitu a stranický systém. I proto populistické strany často zdůrazňují a prosazují prvky přímé demokracie.

Číst dál: Jak Andreje Babiše doběhl vlastní populismus