Najdete nás na Facebooku

Podporují nás:

Sinusoida komunistické drzosti a agresivity

Komunismus je zločinecký režim, který za sebou po celém světě zanechal a stále ještě zanechává miliony obětí. Právě nyní se nacházíme v situaci, kdy si je třeba tento fakt znovu a naléhavě připomínat.

Pokud by se někdo zeptal, co tak najednou, stačí jej odkázat na dění z posledních týdnů a dnů. Je totiž evidentní, že i levicoví extrémisté chtějí využít rozbouřenou dobu k posílení svých pozic. Je to stejně, nebo možná ještě víc nebezpečné, než nástup extrémismu pravicového. Ten je totiž (a zcela správně) pod kritickým drobnohledem bezpečnostních složek i médií, což u levicových radikálů, zejména ve druhém případě, zdaleka neplatí.

Proto jsme svědky toho, že předseda zelených Matěj Stropnický vyhandluje svou pozici v Radě hlavního města Prahy za zcela bezprecedentní veřejnou podporu partičce samozvaných, kteří zcela v rozporu se zákonem obsadili bývalou budovou kliniky na Praze 3. Tento, sám o sobě opovrženíhodný handl, navíc potom směle označí za vítězství veřejného zájmu. Následně se dozvíme, že existuje důvodné podezření, že zde tito údajně veřejně prospěšní mladí aktivisté ukrývali policisty hledaného nebezpečného zločince, levicového extrémistu. Tomu tedy říkám veřejná výhra.

Aby toho nebylo málo, tak si Komunistická strana uspořádal další ze svých sjezdů. Pozici předsedy obhájil Vojtěch Filip, bývalý agent STB, který fungoval pod přezdívkou Falmer. Oproti minulosti musel o uhájení své pozice zabojovat, takže více obnažil záměry, které hodlá v politice prosazovat. Tím nejzásadnějším je boj proti antikomunistům, jejichž jednotu je prý třeba rozbít všemi prostředky.

Naštěstí se změnila doba a zahraničněpolitická situace. Ale komunista se nezmění nikdy, i kdyby celé roky s úsměvem klidně hovořil o sociálním smíru. Když dojde na lámání chleba, zcela automaticky vystřídá úsměv bolševická pěst. V případě starých komunistů nijak neskrývaná, v případě těch mladých zahalená do ekologického či aktivistického hávu. Podstata je ale stejná. „Nezajímají nás zákony, nezajímá nás soukromé vlastnictví, správné je to, co hlásáme my."

Nedovolme návrat této zrůdné ideologie. Apeluji na všechny slušné lidi, zastánce svobody a demokracie, aby dali jasně najevo svůj nesouhlas s výše popsanými praktikami. Je nás mnohem víc, jen ne vždy jsme dostatečně slyšet. Musíme být aktivnější a dát jasně najevo, že o návrat k totalitní společnosti zde kromě jejích zastánců, tedy komunistů a jejich soudruhů, nikdo nestojí.

Agent Falmer opět vyhrál volby předsedy KSČM

Jak Sobotka a spol. vyjebali s důchodci

Celé to připomíná dětskou hru, která se jmenuje „Slepá bábo, chyť si mě“. Slepé bábě se převážou oči šátkem tak, aby neviděla. Pak se s ní začne točit kolem její osy, aby ztratila orientaci. Děti se rozprchnou.

Dezorientovaná slepá bába se snaží podle volání dětí alespoň jedno dítě polapit. Slepou bábou jsou v našem případě důchodci, zlomyslnými dětmi Bohuslav Sobotka, Michaela Marksová a Andrej Babiš. Hra započala někdy v dubnu letošního roku a hraje se stále.

Nejdřív Sobotka a jeho hlásná trouba Marksová slavnostně navrhli, aby od příštího roku vzrostly důchody o 1,8%. V průměru by se tedy zvýšily zhruba o 205 Kč měsíčně. Prý jim tak socialisté vynahradí, oč je obrala „zlá a asociální“ Nečasová (a Kalouskova) vláda. Což mělo stát erární pokladnu asi 6,9 miliard. To jim zatrhl Andrej Babiš. Potřebuju dotace na řepku, důchodci se do biopaliva přimíchávat nedají!

Jenomže důchodců je přece jen něco kolem tří milionů. To už je nějaká voličská síla. A tak prefikaný Andrej s Dluhoslavem zavázali bábě oči a bábu roztočili. Řekli, že dají důchodcům jednorázově v prosinci letošního roku 600 korun (veselé vánoce), ale důchody vzrostou jen o inflaci, což bude dělat jen polovinu původně navržené částky, v průměru třeba ani ne sto korun na jeden důchod. Takže výdaje na zvýšení důchodů by činily zhruba 3,5 miliardy.

Vtip spočívá v tom, že jednorázový „dar“ ve výši 600 korun by stál erární kasu 1,7 miliardy korun. Plus 3,5 miliardy korun, které znamenají navýšení důchodů. Dohromady 5,2 miliardy korun. Od původních 6,9 mld. odečtu 5,2 mld. a pokud umím dobře odčítat, důchodce Sobotka a spol. tímto trikem připravili celkem o 1,7 miliardy korun z původně přislíbené částky.

Hra ale pokračuje. V dalším kole ctihodná paní ministryně Marksová oznámila, že se důchodcům žádná stovka měsíčně přidávat nebude, že prý postačí jen 40 korun. Důvodem je nízká inflace. Stejně jako za Nečase a Kalouska. Tehdy to ovšem Sobotka a spol. označili za hanebné.

Po druhé „úpravě“ bude přidání důchodcům erár stát už jen cca 1,9 mld. Aby se bábě náhodou nesesmekl šátek z očí, tak se jednorázový příspěvek zvedne na 900 korun. Nebudou se obdarovávat v prosinci letošního roku, ale až v únoru roku příštího roku, protože se to prý nestačí zvládnout legislativně.

Znovu trochu počtů. Dvěstě korun měsíčně krát dvanáct měsíců, to je 2 400 korun. I ta stovka měsíčně by hodila 1 200 korun. Místo toho 480 Kč a neurčitý příslib, že důchodci (snad ?) dostanou v únoru příštího roku jednorázově 900 korun.

Jenomže kdo tomu má věřit? Nečasovo (a Kalouskovo) zmrazení důchodů mělo být přechodné, na dva roky. Stejně tak jako tzv. solidární daň, která měla pomoci odstranit následky povodní v roce 2012. Tuto daň ve výši 7% jsou povinni odvést všichni, jejichž měsíční příjem přesahuje čtyřnásobek průměrné mzdy. Tedy jejich měsíční mzda přesahuje 103 536,- Kč.

Dva roky uplynuly, řeky už jsou dávno ve svých korytech, krize je pryč, ekonomika závratně roste. Jen mrazivé důchody a solidární daň zůstávají A všude kolem se štědře přidává. Tři procenta, někdy i pět procent (to hlavně úředníkům). Učitelům, doktorům, policajtům, zdravotním sestrám, hasičům, státním zaměstnanců. Bují byrokracie. Nabírají se deseti tisíce nových úředníků. Rostou platy politiků, přidáno dostane i prezident.

Jen důchodci utřeli nos. Nejspíš proto, že vlastně nemají žádný vyděračský potenciál.

Všichni se ohánějí tvrzením, že jejich platy jsou nižší než v Evropské unii. Neslyšel jsem ale, že by se někdo staral o to, že penze seniorů patří v Evropské unii k těm nejnižším. Životní úroveň evropských penzistů je poměrně vysoká. V některých zemích dělá více než 80 % čisté mzdy občana dosahované před odchodem do důchodu.

Průměr důchodů v Českou republiku činí 10 741 korun. V Řecku, na které se dneska celá Evropa skládá, vládní hnutí Syriza slíbilo voličům minimální měsíční důchod 700 eur a třináctý důchod k Novému roku. Přitom je Řecko chudá země, s přihlédnutím k cenové hladině má nižší HDP na obyvatele než Česko, o třetinu méně než Itálie, o polovinu méně než Německo.

Penzisté jsou v Babišových médiích líčeni jako ti, kteří ničí český sociální systém, požadují stále větší důchody, ochuzují společnost a pro mladé lidi připravují zadluženou budoucnost. Spolu s živnostenskými parazity jsou nejhorší sociální skupinou. A Marksová s Dienstbierem a Šabatovou se starají hlavně o práva homosexuálů, Rómů, uprchlíků.

Slepá bábo, chyť si mě, volají Sobotka, Babiš a Marksová.

Ivan Bednář

ivanbednar.blog.iDNES.cz

 

Babiš připravil důchodce o 1,7 miliardy korun

Triky, jaké předvádějí ministr financí Babiš s premiérem Sobotkou kolem zvýšení důchodů, připomínají zručného eskamotéra. Jak to udělat, aby to vypadalo, že přidáme, a přitom ve skutečnosti ubereme?

Nejdříve Sobotka (ČSSD), prostřednictvím ministryně Marksové (ČSSD), navrhl, aby se od příštího roku vzrostly důchody o 1,8%. V průměru by se tedy důchody zvýšily zhruba o 205 Kč měsíčně. Nárůst by tak byl, vzhledem k zlepšené hospodářské situaci, vyšší než předpokládá dosavadní zákon, tedy o výši inflace. Podle Sobotky šlo o sociálně demokratickou rozpočtovou prioritu. Podle něj zákonná valorizace nestačí vyrovnávat zdražování, reálná hodnota důchodů by se tak logicky příští rok snížila.

Návrh narazil u ministra financí Andreje Babiše (Hnutí ANO), zvýšení důchodů o necelá dvě procenta odmítl.

Jenomže důchodců je přece jen něco kolem tří milionů. To už je nějaká voličská síla. A tak prefikaný Andrej a Dluhoslavem vymysleli plán, jak důchodcům vytřít zrak. Jednorázově jim dají v prosinci 600 korun (veselé vánoce), ale důchody vzrostou jen o inflaci, což bude dělat polovinu původně navržené částky, v průměru třeba ani ne sto korun na jeden důchod. Výdaje na zvýšení důchodů v příštím roce tak budou činit zhruba 3,5 miliardy korun, zatímco v případě navýšení o 1,8 procenta by byly výdaje asi 6,9 miliardy korun. Tedy zhruba dvojnásobek.

Vtip spočívá v tom, že jednorázový „dar“ ve výši 600 korun bude stát erární kasu 1,7 miliardy korun. Plus 3,5 miliardy korun, které bude znamenat navýšení důchodů. Dohromady 5,2 miliardy korun.

Poklud umím dobře odčítat, důchodce Andrej Babiš tak připravil celkem o 1,7 miliardy korun. A sociálně demokratická strana přišla o jednu svoji rozpočtovou prioritu. Vítejte v Českofertu.

Říkával se za bolševika takový vtip: klečí důchodce u sochy svatého Václava na Václavském náměstí a modlí se. „Milosrdný Bože, pošli mi aspoň tisíc korun, ať dělám, co dělám, z toho svýho důchodu nevyžiju.“ V tu chvíli jede kolem auto s Husákem. Ten řekne řidičovi, aby zastavil, vystoupí a jde k důchodci. „Tady máte pět set korun, stařečku, žádný Pán Bůh neexistuje, to vám dává Komunistická strana.“ Nasedne do auta a odjede. Důchodce se pomodlí. „Děkuji ti, Pane Bože, jenom mi, prosím, příště neposílej ty peníze po komunistech, oni mi polovinu seberou.“

Jen tak mimochodem. Podle zákona o platech ústavních činitelů se od příštího roku zvýší platy politiků o 6%.

Co kdyby se Babiš zahleděl tím správným směrem?

Ivan Bednář

ivanbednar.blog.iDNES.cz

 

 

Dejte nám prachy, a my vám vrátíme to, co jste nám dali předtím.

Podle řeckého ministra vnitra Nikose Vutsise Řecko nesplatí další dluhy Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF), které jsou splatné v červnu, protože na to nemá dostatek financí.

V Řecku, jak známo, vládne socialisticko-marxistická strana Syriza. Získala 149 ze tří set křesel. Chyběly jí dva mandáty k absolutní většině, a tak se dohodla na vládní koalici s menší stranou Nezávislí Řekové.

Čtyři červnové splátky pro MMF dosahují 1,6 miliardy eur. Řecko tak zoufale čeká na výplatu zbývajících 7,2 miliardy eur z dobíhajícího záchranného programu, který po prodloužení letos v únoru končí v červnu 2015. Socialisté se překonávají ve vynalézavosti, jak nezaplatit za svoji útratu v evropském hostinci. Mezinárodním finančním mudrcům tak nezbude nic jiného, než zatnout zuby, a na tu zatnutou řeckou sekeru Řecku znovu půjčit.

 Jo, jo, časy se mění. Kdysi se říkávalo „bez peněz do hospody nelez“, jenomže Řekové tam nejen vlezli (podfukem), ale ještě přísloví vylepšili na „jezte, pijte, hodujte, on to někdo zaplatí, ale my to nebudeme.“ Připomíná to starý vtip. Přijde pán do hospody a povídá výčepnímu „dejte mi koňak, než to přijde.“ Vypije rum a po chvíli zase povídá „dejte mi ještě jeden, než to přijde.“ To se opakuje asi čtyřikrát, a když si host objednává pátého, šestého panáka “než to přijde“, povídá mu výčepní „co takhle platit, pane?“ A host na to „vida, už to přišlo.“

Po roce 1948 se naši komunisté rádi chlubili výsledky svého hospodářství na cizím majetku. Dokud bylo z čeho krást. Nejdřív zabavili velké fabriky, pak sebrali menší a ještě menší podniky, až došlo i na toho posledního ševce živnostníčka. Církvím sebrali kostely, kláštery i pole a lesy. Komunistický vykuk Antonín Novotný přezdívaný „schöne Tony“ k názvu republiky dokonce přilepil hrdý přívlastek „socialistická“, byť nikdo tenkrát přesně nevěděl, co to vlastně znamená.

Pak už zdroje došly, vše rozkradené bylo projedené, a komunisté se museli dekovat pryč. Zajímavé je, že jsou to právě oni, kdo dnes nejvíc hřímá proti rozkrádání majetků! Největšími rozkrádači byli přece oni.

Jenomže nastoupili jiní chytráci. Dnes již víme – „socialistická“ v podstatě znamená „zadlužující se.“ Žít na účet příštích generací. A samozřejmě lhát jako když tiskne. Dělají to socialisté na celém světě.

Jakže to kdysi řekl maďarský socialistický premiér Ferenc Gyurscany? Na konferenci Maďarské socialistické strany v roce 2006, když se domníval, že jsou mikrofony už vypnuté, přiznal soukmenovcům, že spoluobčanům „lhali ráno, lhali v poledne, a lhali i večer.“ Lhali furt. Podle tehdejšího premiéra Gyurcsanyho přiznání dobu své vlády doslova „prolhali.“

Příběh zázračně zbohatlého obchodníka s akciemi, nedávno zesnulého Stanislava Grosse, který byl před tím chvilku i ministrem vnitra a premiérem České republiky, by mohl sloužit jako učebnicový příklad toho, co se v politice dělat nemá. Měl, leč neposloužil. Po Grossovi přišel David Rath. Ten začínal jako odborář, pak byl chvilku ministrem, dlouholetým poslancem a krátkodobým hetmanem Středočeského kraje. Dnes čeká, na kolik let žaláře jeho působení ve funkci soudce Pacovský ocení. A po Rathovi jsou tu noví kandidáti. Vstanou noví bojovníci. Ať už se jmenují jakkoliv.

Jenomže Řecko je zapeklitější případ. Je členem Evropské unie, platí se eurem. Tam za mříže nikoho poslat nelze, mohlo by to ohrozit celou křehkou výstavbu Evropy jako federalistického státu. Německo to má podle Řeků všechno zaplatit, ale kancléřku Merkelovou kreslí řečtí karikaturisté jako novodobého Hitlera.

Buď Řecko opustí řady Eurozóny, a pak se možná Eurozóna zhroutí. Evropská unie by se mohla vrátit k původní myšlence, na které byla založena. Volný pohyb lidí, kapitálu, zboží a služeb. Nic víc, nic míň.

Nebo zatnout zuby, a platit, platit a platit, zatímco si Řekové budou užívat svých nadprůměrných důchodů a státních prebend. A myslet si, že se Evropa dá zfederalizovat. Rozuměj – lépe ovládat z jednoho centra. Z Bruselu - nebo z Moskvy, jak předvídá prezident Miloš Zeman, „V dlouhodobé perspektivě se Rusko stane členem Evropské unie,“ řekl před časem český prezident, „pokud se vám to nelíbí, dá se říci, že Evropská unie vstoupí do Ruska.“

Anebo naopak. A komu se to nelíbí ….., ale to už prezident Zeman neřekl, i když v jeho slovníku mají podobná slova své místo. Kdysi sliboval, že si socani budou vázat své stranické knížky do kůže členů ODS. Pak snil o jakémsi združstevňování státních podniků. Odmítal privatizaci, chtěl, aby podniky patřily zaměstnancům. Za vzor dával Kostelecké uzeniny. Ty pak zkrachovaly a dnes patří – Andrejovi Babišovi. Staly se nepoživatelnými.

Teď nejnověji Zeman slibuje, že Rusko vstoupí do Evropské unie.

Naštěstí se zatím jeho představy nenaplňují.

Ivan Bednář

ivanbednar.blog.iDNES.cz

 

 

   

Dostane se Miloš Zeman na sankční seznam USA?

Prezident Miloš Zeman se v rámci své návštěvy v Moskvě sešel s ruským prezidentem Vladimírem Putinem. Na vojenskou přehlídku sice nešel, ale zato se sešel i svým přítelem Vladimírem Jakuninem, který je na sankčním seznamu USA a Austrálie. Asistovali mu přitom spolehliví rádci – kancléř bez bezpečnostní prověrky Vratislav Mynář, a šéf „české“ společnosti Lukoil Aviation Czech Martin Nejedlý, po kterém vymáhá stát 27 milionů Kč za nevrácený letecký petrolej.

V osobě kontroverzního ruského podnikatele Vladimira Jakunina, tak jako v případě jiných ruských současných oligarchů, se spojují bohatství a moc. Ročně si jenom jako prezident obří státní společnosti Rassijskije železnyje darogi přijde na čtyři sta milionů korun. Údajně je jediný člověk, od kterého si Putin dá poradit.

Jakunin ale také figuruje na sankčním seznamu Spojených států amerických a Austrálie podobně jako třeba šéf ruských Nočních vlků Alexandr Zaldostanov.

V České republice byl Jakunin letos už třikrát. V lednu se na pozvání Miloše Zemana účastnil konference k výročí konce holocaustu Let My People Live! Na Pražském Hradě, v únoru byl na konferenci organizace pro spolupráci železnic. Prahu pak navštívil ještě v dubnu.

Kromě přátelských vztahů spojuje Jakunina s Putinem i dlouholetá činnost v ruských tajných službách. Působil v KGB celých 22 let.

Cestu Miloše Zemana do Moskvy na oslavy sedmdesátiletého výročí konce druhé světové války Jakunin pochválil. "Už jen samotná skutečnost, že prezident Zeman přiletí navzdory silné kritice do Moskvy, je projevem politického hrdinství a státní samostatnosti," řekl Jakunin. Považuje Miloše Zemana za osobnost, která přesahuje ostatní evropské státníky. Pro ty má Jakunin jen slova pohrdání, o nějakých státnících se v Evropě mimo Zemana, podle Jakunina, nedá mluvit.

Přestože je Jakunin považován za Putinova blízkého spolupracovníka, zdůraznil, že není žádnou součástí ruských mocenských struktur.

Politikou se podle vlastních slov zabývá pouze jako šéf katedry politologie na petrohradské univerzitě (co asi přednáší svým studentům?) a v rámci svého působení v čele světového fóra Dialog civilizací, jehož je zakladatelem. To pravidelně pořádá konference na řeckém ostrově Rhodos a opakovaně se jich zúčastnil i prezident Miloš Zeman. I po vyhlášení amerických a australských sankcí.

V březnu 2014 po anexi Krymu zařadily Spojené státy a Austrálie Jakunina na seznam sankcionovaných osob. Platí tak pro něj např. zákaz obchodních transakcí s americkými firmami, zákaz cestování do Spojených států nebo zmrazení veškerých jeho tamních aktiv.Jakunina Američané  považují za "politically exposed person" (PEP), což znamená omezení také pro lidi, kteří jsou s ním v blízkém příbuzenském či podnikatelském vztahu.

Časté styky s Vladimírem Jakuninem, vzájemné ujišťování o nehynoucím přátelství, tak v sobě skrývají nebezpečí, že by se na seznamu amerických a australských sankcí mohl ocitnout i náš prezident. Dělá pro to všechno. Rusku slíbil, že sankce skončí do konce roku, konflikt na Ukrajině nadále pokládá za občanskou válku a přirovnává ji k té ve Španělsku v roce 1936. Zapomíná ale, že „u Madridu se také bojovalo za Prahu“.  O anexi Krymu ani slovo.

Hrdina oslav Miloš Zeman, jásala ruská média po té, co český prezident byl jediným politikem Evropské unie, který narušil téměř jednotný bojkot moskevských oslav zeměmi EU.

Naprosté pohrdání Miloše Zemana našimi spojenci se nedá přehlédnout. Zdá se, že varování, které dali Američané najevo při Zemanově návštěvě Spojených států, kdy ho nepřijal nikdo z vládní garnitury a nejvyšší státní úředník, kterého Zeman viděl, byl immigration officer na letišti, si Zeman nevšiml. Nebo všiml, a zatvrdil se, českému prezidentovi přece nebudou nějací „amíci“ nic předepisovat.

Obojí je pro Českou republiku špatně.

Ivan Bednář

ivanbednar.blog.iDNES.cz

Babišova nepřímá úměra - čím více úředníků, tím nižší výběr daní

K 30. červnu letošního roku má končit dosavadní program podpory biopaliv schválený Evropskou komisí. Vláda ale přijala nový program podpory biopaliv, který zachovává 10% podíl biopaliv první generace v pohonných látkách. Evropská komise na 10% ale už netrvá, postačí jim 7%, protože se ukázalo, že biopaliva první generace škodí životnímu prostředí víc než samotná paliva bez příměsí. A preferuje biopaliva druhé generace, která by měla doplnit ta chybějící tři procenta.

Podle kritiků z prosazení vládní podpory profituje především Babišova skupina Agrofert. Finta spočívá v tom, že Babišovy podniky umějí vyrábět pouze biopaliva první generace. A tak jsme si schválili něco, co Evropa již zvolna opouští. Desetiprocentní podíl biopaliv první generace nám má zůstat zachován do roku 2020. Do té doby snad Babišovci zvládnou výrobu biopaliv druhé generace. Ta se totiž nevyrábějí ze zemědělských plodin, ale z dřeva, slámy či mořských řas. Nezabírají zemědělskou plochu, jsou energeticky méně náročná.

Státní podpora Babišových podniků je ale trnem v oku mnoha občanům. Považují to za kolosální střet zájmů. Tak si Babiš vymyslel další zrůdnost. Může za to, jak jinak, Miroslav Kalousek.

Podporu jeho podnikům nemá zajistit stát, ale přímo občan. Má takový zvrácený zvyk. Kdykoliv něco přichystá, odnesou to daňoví poplatníci. „Souhlasím s ukončením daňové podpory biopaliv, protože už nechci poslouchat Kalouskovy lži a demagogii. Stát nebude dotovat vysokoobjemová biopaliva a ušetří 1,5 miliardy ročně. Zaplatí to občané a přepravní firmy v cenách. Poděkovat můžou Kalouskovi,“ uvedl pro media Babiš.

Problémem má Babiš i s nízkým výběrem daní, ač před volbami sliboval opak. Teď tvrdí, že pokud by měl zlepšit výběr daní, tak musí zvýšit počty úředníků, kteří to zařídí. Jenomže statisticky se počty úředníků zvyšují, a výběr daní klesá. Desítky radnic po celé republice mají problémy se svým rozpočtem. Navzdory Babišovým slibům, že se výběr daní bude zlepšovat, zažívají obce pravý opak. Za první letošní měsíce stát do jejich pokladen poslal výrazně méně peněz, než čekaly.

Dalo by se říci – klasická nepřímá úměra. Čím nižší výběr daní, tím víc úředníku. Anebo také – čím více úředníků, tím nižší výběr daní. Jako v učebnici matematiky, která nepřímou úměrnost demonstruje na příkladu rychlosti a vzdálenosti. Čím vyšší rychlostí jedu, tím kratší dobu mi trvá někam dojet.

Oproti konci loňského dubna je to ale o 24 miliard korun horší výsledek. Příjmy státní pokladny se tak meziročně propadly o dvě procenta. Na klíčové dani z přidané hodnoty (DPH) klesl výběr meziročně o 7,9 miliardy na celkových 76,2 miliardy korun.

Bouří se už i koaliční partneři. Předseda KDU – ČSL Pavel Bělobrádek na Babiše naléhá, aby už konečně předvedl, jak chce zlepšit výběr daní. Místopředseda KDU-ČSL Marian Jurečka minulý týden ministra financí vyzval, aby na vládě odprezentoval, co už jeho úřad udělal pro vyšší výběr DPH a co dále chystá. Babiš se k tomu ale jaksi nemá.

Úsporná opatření ministra financí Andreje Babiše (ANO) v rozpočtu na příští rok jsou podle Bělobrádka jen tupé škrty. Plánovaný deficit ve výši 70 miliard korun je podle něj, ale i podle opozice ODS a TOP 09, příliš vysoký.

Bělobrádek Babišovi připomněl, že ministerstvo financí by se mělo zaobírat hlavně příjmovou stránkou rozpočtu, protože o té výdajové rozhoduje vláda. Má hlavně vybírat daně a podle Bělobrádka se má kde zlepšovat.

Babiš se Bělobrádkovi vzápětí pomstil. V návrhu rozpočtu na příští rok mu dal o téměř 1,5 miliardy méně peněz na vědu a výzkum než Bělobrádek požadoval.

Jo, holoubku bělobradý, pouštět si hubu na špacír se v Čechách nevyplácí. Babišova pomsta bude jistě sladká. Že to odnesou vědátoři a výzkumníci? Co na tom. Hlavně že nám kvetou pole řepkou olejkou.

Ivan Bednář

ivanbednar.blog.iDNES.cz

Pilný, Válková a ti druzí

Když se před volbami v říjnu 2013 objevily informace, že Andrej Babiš byl veden jako spolupracovník, později agent, komunistickou Státní tajné bezpečností s krycím jménem Bureš, pro řadu členů hnutí ANO to znamenalo určitý problém Jedním z nich byl Ivan Pilný. A také Helena Válková.

Naštěstí je člověk tvor vynalézavý a tak jak Pilný, tak Válková, a možná ještě mnozí další nalezli cestu z té šlamastyky. Počkáme si na rozhodnutí bratislavského soudu, který měl vynést definitivní verdikt, zda byl Babiš vědomým agentem StB nebo nebyl. Pilný ale tvrdil "Pokud by se objevily důkazy, že pan Babiš spolupracoval s StB, nemohl bych v hnutí zůstat, musel bych odejít. Ukázalo by se totiž, že nám lhal.“  

I někteří další členové hnutí ANO tehdy prohlašovali, že pokud by se potvrdilo, že Babiš byl agentem StB, museli by hnutí opustit. Jednou z nich byla i Helena Válková. "Je to velmi citlivá otázka, na ministra se sice zákon nevztahuje, ale myslím, že bychom měli respektovat ústavní zvyklosti," říkala tehdy Helena Válková, když se hledala cesta, jak obejít požadavek prezidenta Zemana, aby noví ministři, včetně Andreje Babiše, předložili negativní lustrační osvědčení, které Babiš pochopitelně nemá a asi ani míti nebude.

U bratislavského soudu se sice objevovaly nové a nové dokumenty, dokazující spolupráci Andreje Babiše s StB, soud se ale protahoval a protahoval. Babišovi řídící pracovníci prohlašovali, že si všechno tehdy jen vymysleli, aby měli větší prémie, a všechno, tak jako mnoho jiných podobných věcí, skončilo na mrtvém bodě. Někdejší generální ředitel Microsoftu Pilný se stal poslancem a předsedou vlivného sněmovního hospodářského výboru, bývalá komunistka Válková poslankyní a ministryní spravedlnosti.

Obavy voličů, kteří udělali v předcházejícím volebním období tragikomickou zkušenost s dinosaury vyhánějícími Věcmi veřejnými, Pilný v kampani rozptyloval „nebojte se, že některá jména vám budou neznámá, media prodávají lotry a podvodníky, psát o úspěších nenosí potřebné finance. Hledejte na kandidátkách ty úspěšné, ne zprofanované. Při troše skutečného zájmu se o nich určitě vše potřebné dozvíte.“

Dnes hovoří poslanec Pilný trochu jinak. Média, které si Andrej Babiš mezitím koupil, prodávají především Babiše. Ten také ovládl celé hnutí ANO a na důležitá místa rozmístil především svoje věrné a osvědčené.

Pilný nesložil ruce, a rozhodl se kandidovat do užšího vedení ANO jako místopředseda. Neuspěl. Zato se tam dostala agentka Radmila Bartheldyová - Kleslová. U té by Pilný už neměl mít žádné pochybnosti jako u Andreje Babiše. Kleslová se svojí estébáckou minulostí nijak netají, téměř to vypadá, že naopak.

Inu, časy se mění.

Pilný sice varoval před tím, aby se do vedení nedostali lidé, kteří intrikaří, zvolení Babišových figurek ale nezabránil. Je ale rád, že ve vedení ANO není. Co bych tam dělal? klade Pilný veřejnosti řečnickou otázku. A co dělá v hnutí ANO? se ptáme my.

Pilný je nyní rád, že v tom složení vedení hnutí, jaké bylo zvoleno, není. Ráda je asi také dnes už bývalá ministryně spravedlnosti Válková. Po návštěvě předsedy poslaneckého klubu a pravé ruky Andreje Babiše Jaroslava Faltýnka „dobrovolně“ rezignovala. Tedy nejdříve dobrovolně (podle Andreje Babiše), později z donucení (podle Heleny Válkové).

Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění, říká staré české přísloví. „Ve svém projevu jsem řekl svůj názor a čekal jsem, jak budou kolegové reagovat,“ utěšuje se Pilný. A kolegové reagovali. Ve volbách Ivan Pilný zcela popadl. Vypadl hned v prvním kole

Ivan Bednář

ivanbednar.blog.iDNES.cz

Pište pravdu, sokolíci

To už tady kdysi bylo. Když se blahé paměti za soudruhem Stalinem vypravila delegace sovětských spisovatelů, zeptal se ho jeden z nich „poraďte nám ,soudruhu Staline, co máme teď psát?" Veliký vůdce národů se prý zamyslel, vyfoukl obláček dýmu ze své milované fajfky a pak sdělil spisovatelům „pište pravdu, soudruzi." Spisovatelé prý oněměli nad hloubkou té myšlenky. A vydali se psát pravdu. Jak to dopadlo, všichni dobře víme. Knihy, časopisy a noviny byly jedna velká lež.

Andrej Babiš před rokem koupil vydavatelství Mafra, které je vydavatelem dvou významných deníků, Mladé fronty Dnes a Lidových novin. Shodou okolností to bylo ve chvíli, kdy se blížily volby do Poslanecké sněmovny, a zpoza rohu vykukovaly komunální a třetinové volby do Senátu.

Ale to v Babišově rozhodování, stát se mediálním magnátem české mediální scény, vůbec nehrálo roli. Jeho mysl, podobně jako kdysi mysl, velikého vůdce národů Stalina, plnily jiné pocity. Teď nám je konečně odhalil. Teletext České televize uvedl, že Babiš chtěl deníky koupit proto, aby psaly pravdu. Prý o něm napsaly spoustu lží. Chudák Andrjuša netušil, že nákup vyvolá tak velké negativní reakce.

Když dobrodinec zakoupil dva klíčové deníky, česká novinářská obec reagovala jako vždy. Nejdříve se všichni bili v prsa, že jim do psaní nikdo mluvit nebude, natož Andrej Babiš, pak trochu schlíple mluvili o tom, že musí bránit svobodu psaného projevu, nakonec začali psát tak, jak to soudruhovi Babišovi vyhovuje. Pár nepohodlných Babiš vyhodil, ostatní se shrbili za redakčními stoly. A bylo vymalováno.

Postoj české novinářské obce ostře kontrastuje s postojem slovenských novinářů. Poslední zpráva hovoří o tom, že redaktoři předního slovenského listu Sme hromadně podali výpověď. Reagovali tak na oznámení, že do vydavatele deníku vstoupí nový akcionář s finanční podporu investiční skupiny Penta. To podle většiny členů redakce Sme představuje ohrožení jejich nezávislosti.

Důvod rozhořčení novinářů ze SME je zřejmý. Mocná investiční skupina Penta kolem Marka Dospivy a Jaroslava Haščáka byla hlavním protagonistou aféry Gorila z let 2011 a 2012. Uniklé přepisy rozhovorů Jaroslava Haščáka s celou plejádou slovenských politiků naznačily do té doby netušené korupční provázání byznysu a politiky.

Šéfredaktor SME Matúš Kostolný a 66 jeho spolupracovníků uvedli, že list v rukou Penty nebude nezávislý. A dodali, že v takovém médiu nechtějí pracovat. Na jejich podporu vznikla facebooková skupina a online petice. Jejich postoj podpořil týdeník Týždeň.

Podle prohlášení redakce se Penta nechová jako normální investor, který chce v médiích podnikat, aby mu příjmy z denního prodeje a inzerce přinesly zisk. Je zřejmé, že Pentu zajímá především vliv, který značka Sme má. „Kdybychom v této situaci ve Sme zůstali, přikývli bychom na hru, v níž se média nestarají o zájmy čtenářů, ale jsou nástrojem moci jejich vlastníků," dodávají slovenští novináři.

Tak se brání pravda, čeští sokolíci!

U nás je naštěstí všechno jinak. Babišovi přece nejde o vliv, ale o to, aby novináři psali pravdu. Pravdu pravdoucí. Jako že Andrej Babiš byl/nebyl agentem StB.


Ivan Bednář


Líbil se vám článek? Zvyšte mu popularitu u čtenářů iDNES kliknutím na >>> TENTO ODKAZ <<<

Blog Ivana Bednáře na portále iDNES najdete zde:  http://ivanbednar.blog.idnes.cz


Bravo Olomouc!

Andrej Babiš si to v televizi pochvaloval. Skončené volby prý přinesly potvrzení odmítání tzv. „zavedených“ stran. Je to snadné. Stačí malá přesmyčka. Místo „zavedených“ si dosaďte „demokratických“. O to přece Babišovi jde. Chce řídit stát jako firmu. Teď chce řídit jako firmu i hlavní město. A v řízení Babišových firem není místo pro demokracii. Tam panuje tvrdý služební postup, na jehož vrcholu stojí sám velký vůdce – Andrej Babiš.

Systém popsala Adriana Krnáčová, když v předvolební debatě na ČT požadovala, aby jednání městské Rady bylo veřejné. Když ji bývalý primátor Bohuslav Svoboda upozornit, že ze zákona to nejde, odsekla Krnáčová, že tedy oni ten zákon změní. Zákon 131/2000 Sb, § 70, odst. 1 říká, že „Rada hlavního města Prahy se schází ke svým schůzím podle potřeby. Schůze rady hlavního města Prahy svolává primátor hlavního města Prahy. Schůze rady jsou neveřejné“.

A změna zákona vyžaduje rozhodnutí většiny v Parlamentu, ne jednotlivce. To ale Krnáčovou vůbec netrápí. Že by ke změně zákona musela Krnáčová nejprve přesvědčit pražské zastupitelstvo, protože jen ono má zákonodárnou iniciativu, Krnáčová samotná nikoliv, to jí vůbec nezajímá. Babiš se o to prostě postará. Ale že změna zákona v Poslanecké sněmovně a Senátu, včetně podpisu prezidenta je složitý legislativní proces jí ani nepřijde na mysl. Sněmovně je přece podle poslance Babiše jen žvanírna, kde se ztrácí drahocenný čas. ¨

Zbývají jen dvě možnosti, obě jsou velmi neblahé pro budoucnost hlavního města. Jedna možnost je, že je paní Krnáčová prostě hloupá a zákon o hlavním městě Praha si ani nepřečetla. Druhá možnost je, že s Andrejem Babišem plánují nějaký převrat, podobný nacistickému puči v listopadu 1923, kterému se říká také „pivní puč“. Tehdy nechal Hitler obklíčit mnichovský pivovar Bürgerbräukeller, kde se konala schůze představitelů bavorských elit. Puč však ztroskotal, a Hitler byl odsouzen na 5 let do vězení. Odseděl si ale jen jeden rok. Babiš by se mohl pokusit o „klobásový puč“. Pozval by Bohuslava Sobotku na prohlídku Kosteleckých uzenin, a tam by ho v udírně nechal zatknut.      

Pokud vám to připadá nepravděpodobné, uvědomte si, že puč bývá úspěšný, pokud se pučistům podaří převzít moc a dosáhnout konsolidace nového režimu. Pučisté se zpravidla nejprve zmocní výkonné moci (!) a pak si podřídí jak zákonodárnou, tak soudní moc.

Situace ale zdaleka není jen zoufalá. Příkladem budiž moravská metropole Olomouc. Když zavedené (demokratické) strany analyzovaly Babišovo prohlášení, že bojuje proti zavedeným (demokratickým) stranám, tedy i proti svým vládním partnerům, zareagovaly velmi rychle a dohodly na uspořádání sil v zastupitelstvu. Koalici vytvoří ČSSD, ODS, TOP 09 a KDU-ČSL. V neděli podepsaly dohodu. Primátorem se podle ní stane lídr ČSSD Antonín Straněk. Volby ve městě přitom vyhrálo hnutí ANO s 23,40% hlasů. Druhá byla ČSSD s 18,86%, třetí ODS 11,04%. Bravo, Olomouc!

V Praze by to bylo o něco složitější. TOP 09 s ČSSD a ODS by daly dohromady pouze 32 hlasů a to v 65. členném zastupitelstvu k většině nestačí. Hledání potřebného jednoho hlasu navíc bude velmi složité, zvlášť když piráti ve své politické naivitě odmítají spolupráci s ČSSD či ODS. A lidovci jako vždy lavírují. Za pokus to ale stojí. Tváří v tvář ohrožené demokracii dvojnásob.


Ivan Bednář


Líbil se vám článek? Zvyšte mu popularitu u čtenářů iDNES kliknutím na >>> TENTO ODKAZ <<<

Blog Ivana Bednáře na portále iDNES najdete zde:  http://ivanbednar.blog.idnes.cz


Smutný obrázek televize i jiných

Je u nás dobrým zvykem, že se všeobecně na politiku nadává. Politik je opovrhovaným tvorem. Mohou si za to ale především politici sami. A pochopitelně média, která manipulují veřejným míněním čím dál tím víc. Posledním příkladem byla včerejší televizní debata s pražskými kandidáty na primátora.

Mně by ani tak nevadilo, že vystupování kandidátky Andreje Babiše Adriany Krnáčové připomínalo chování uřvané předsedkyně uličního výboru KSČ, která terorizuje okolí, jako mně vadí její neznalost platných zákonů. U náměstkyně současného ministra vnitra a bývalé předsedkyně Transparency International to překvapuje tím víc. Když se jí pokusil bývalý primátor Bohuslav Svoboda vysvětlit, že jednání Rady města, které by se podle Krnáčové mělo přenášet, je ze zákona neveřejné, Krnáčová prostě prohlásila, že ten zákon změní. Jak – neřekla? Možná se poradí s Babišem. Že by po vzoru dávných pistolníků Divokého západu vezmou zákon do svých rukou.

Neznalost zákonů se ostatně celou besedou prolínala jako červená nit. Exemplárním příkladem byla debata o akciových společnostech, kde Bohuslav Svoboda hájil pravicový názor, že město nemá vlastnit firmy a nemá podnikat (samozřejmě kromě strategických a životně důležitých službách, které město nutně potřebuje), protože to soukromý kapitál dokáže lépe a bez korupce, zatímco Tomáš Hudeček zastával názor opačný. Ostatní populisticky volali po tom, aby hospodářství městem vlastněných firem bylo veřejně dostupné, aby bylo zákonem určeno kolik členů má mít představenstvo a kolik dozorčí rada, a že v těchto orgánech nemají sedět politici, ale odborníci.

Jenomže to všechno již v zákoně o akciových společnostech je. Jsou povinni každý rok zveřejňovat výroční správu, kde jsou veškeré údaje o firmě, jejím hospodařením a stavu, počet členů statutárních orgánů je také v zákoně stanoven, a to že v těchto orgánech zasedají odborníci je vcelku již dlouho známá věc (názor, že tam nemají sedět členové zastupitelstev je ale nesmyslný, protože pokud je město vlastník, musí mít v orgánech své zástupce, kteří jsou členy zastupitelstva).

Ve svém komentáři v časopisu Reflex uvedl J. X. Doležal, že podle jeho názoru byli jen dva kandidáti, kteří se v průběhu večera nepředvedli jako tatrmani. Bohuslav Svoboda (ODS) a Miloslav Ludvík (ČSSD). Podle Doležala oni jediní „budili dojem, že jsou intelektuálně vybaveni a informačně připraveni řídit město.“ Není to náhoda. Oni totiž nespadli z nebe. Doktor Svoboda již primátorem byl a inženýr Ludvík je dlouholetých členem pražského zastupitelstva.  

Celé debatě smutně kraloval Václav Moravec, doufám, že si jeho vystoupení Rada pro ČT pozorně prohlédne. Příklad za všechny – když se mluvilo o ceně tisku dopravní jízdenky, hodil „nezávislý a nestranný“ komentátor Moravec do debaty vlastní jedovatou slinu, že to by ty jízdenky nesměl pořizovat Ivo Rittig. Jen za tuhle poznámku by si Moravec zasloužil své odvolání.

On byl snad pan Rittig již odsouzen? Pokud vím, zatím mu nebylo nic prokázáno, byť podezření mohou být jakákoliv. Může moderátor podsouvat diskutujícím vlastní názory? Anebo se naší veřejno-právní televizi hodí nezávisle (rozuměj podprahově) napadat politickou stranu, která se moderátorům „nepozdává“ (babišismus)?  

Trampoty s předvolební časem opuštěním „arény“ nekončily. V metru z plakátu proti mě tvrdil Hudeček (TOP 09) „vrátíme vám Prahu“. Prahu jsem nikdy nevlastnil, tak mi ji nikdo nemohl ukradnout. A ani nevím, jak mi ji pan Hudeček vrátil, cash ruky do ruky nebo přes bankovní účet?

Vedle něj špiónka Radmila Křeslová (ANO) slibovala, že se postará o kulturní prostředí pro moje děti. Děkuji, nechci. Už jsem se postaral sám. S manželkou jsem vychovali dvě děti, kterým je dnes přes čtyřicet let, a domnívám se, že v docela slušném kulturním prostředí. Alespoň obě mají vysokoškolské vzdělání a zaplaťpánbůh docela dobrou práci. A staráme se o tři vnoučata, také v docela kulturním prostředí.

K tomu nepotřebuji nějakou bolševickou špiónku, aby mi něco zařizovala. Tedy alespoň pokud se oni znovu nedostanou k moci. A pak bude zase všechno jen na rudou knížku.

Vlevo na konci vagonu byla na plakátu nějaká paní s koštětem. Aha, to je to, co slibuje, že uklidí Prahu, řekl jsem si. Ale ouha. Byla to reklama na otáčející se mop.

I tak vypadá předvolební kampaň v Česku v říjnu 2014. Smutný obrázek.


Ivan Bednář


Líbil se vám článek? Zvyšte mu popularitu u čtenářů iDNES kliknutím na >>> TENTO ODKAZ <<<

Blog Ivana Bednáře na portále iDNES najdete zde:  http://ivanbednar.blog.idnes.cz


Krnáčová práskla Hudečka

Pražský primátor Tomáš Hudeček před časem dlouho úzkostlivě tajil svoji schůzku s vůdcem hnutí ANO, místopředsedou vlády a ministrem financí, protektorem bůhví čeho všeho, agentem, podezřelým ze spolupráce s komunistickou Státní tajnou bezpečností, Andrejem Babišem. Když se to díky serveru ECHO24 provalilo, dlouho Hudeček mlžil a mlžil, až nakonec musel s barvou ven. Schůzku s Babišem přiznal, nešlo ale prý o nic důležitého. Že by se však sešli jen tak pokecat si u kafe, to se mi nechce věřit.

Číst dál: Krnáčová práskla Hudečka

Když chceme hodovat, musíme si půjčovat

Že život tropí hlouposti je celkem známá věc. Někdy jsou to ale hlouposti, při kterých jde mráz po zádech. Anebo vás popadne bohapustý vztek. Jako když si otevřete metropolní přílohu dnešní MfDnes. Na titulní straně je inzerát TOP 09, na kterém sedí šéf strany Karel Schwarzenberg na židli a před ním se usmívá primátor Tomáš Hudeček. Fotografickou koláž doprovází velkými písmeny vyvedený text, který tvrdí, že HUDEČEK MÁ ODVAHU NASTAVIT PRAVIDLA. Ale pravidla pro co?

Normálně by to byl běžný předvolební inzerát, kdyby nad ním nebyl článek, který má titulek Dluh Pražana: 27 tisíc. Přeloženo do českého jazyka to znamená, že vedení města, tvořené Radou složenou výhradně z radních, náměstků a primátora z TOP 09 předává hlavní město svým nástupcům s jedním z největších dluhů v České republice. Na jednoho Pražana, včetně kmetů a nemluvňat připadá dluh ve výši bezmála třicet tisíc korun.

Naopak, podle článku budou zcela bez dlouhodobých dluhů předávat Městské části Praha 2 (starostka Jana Černochová, ODS), Praha 6 (starostka Marie Kousalíková, ODS), Praha 7 (starosta Marek Ječmének, ODS), Praha 9 (starosta Jan Jarolím, ODS), Praha 10 (starosta Bohumil Zoufalík, donedávna ODS), Praha 11 (starosta Dalibor Mlejnský, donedávna ODS), Praha 15 (starosta Pavel Klega, ODS).
Zbývající bezdlužné městské části jsou Praha 3 a Praha 12, kde byli ještě před nedávnem starostka Milena Kozumplíková a Petr Hána, oba ODS. Dnes jsou na těchto radnicích koalice z jiných politických stran.

Pro připomenutí - v roce 2009 činil dluh Prahy celkem 25 miliard. Od roku 2010, tedy za poslední čtyři roky se dluh Prahy navýšil, jak uvádí MfD, na 33,6 miliard. Každý Pražan by tak musel dát na společnou hromádku zhruba 27 tisíc korun.

Můžete namítnout, že dluh se navýšil díky velkým dopravním investicím jako je prodloužení trasy metra A či tunelu Blanka. Ale podobné velké investice probíhaly i v minulosti, připomeňme ničivé povodně v roce 2002 (jen odstranění následků v metru stálo Prahu něco kolem 3 miliard, vybudování vetší části protipovodňových zábran, které ochránily Prahu v roce 2013, stálo něco kolem 2,5 miliardy). Otevřel se tunel pod Mrázovkou, tramvajová trať na Barrandov, prodloužení trasy metra C do Letňan atp. Už jsem o tom několikrát psal, nechce se mi to pořád opakovat. A přesto se v daných letech dluh Prahy nezvyšoval, ba dokonce naopak došlo ke splácení některých významných úvěrů bez čerpání úvěrů nových.

A jiný stejný vztek člověka popadne, když si v dnešním deníku Metro přečte závěrečný odstavec rozhovoru s primátorem Hudečkem, ve kterém olomoucký rodák bezostyšně tvrdí, že za primátorování Pavla Béma došlo k ovládnutí města nikým nekontrolovanými kmotry a Praha se téměř zruinovala (Pavel Bém se stal primátorem v roce 2002, předtím byl 4 roky úspěšným starostou Městské části Praha 6. To bylo Hudečkovi 23 let a nejspíš právě čerstvě vyšel v Olomouci z tanečních).Tito kmotři údajně získali podporu politiků, spjatých s bývalým režimem a jeho represivními složkami. To Hudeček, podle vlastních slov, rozhodně odmítá.

Škoda, že také neodmítá spojení TOP 09 s hnutím ANO, jak vyšlo najevo v nedávno odhalených tajných schůzkách Hudečka s Babišem a snahou Hudečka o schůzku s kandidátkou ANO Adrianou Krnáčovou. Zdá se, že koalice TOP 09 a hnutí ANO na úrovni hlavního města, jakkoliv ji slovně Hudeček odmítá, je hotovou věcí. A lze si představit větší spojení s politiky, kteří jsou spjati s bývalým režimem a jeho represivními složkami?

Těžko. Andrej Babiš - krycí jméno Bureš, kapitán StB Libor Široký, který pronásledoval tradiční hereckou rodinu Štěpánkových (dnes předseda dozorčí rady Agrofertu), špiónka Radmila Kleslová, podivně se v Praze 10 míhající mezi ANO a ČSSD (dnes předsedkyně pražské organizace ANO) atd.

Tak bych si dovolit trochu modifikovat slova feldkuráta Katze ze Švejka „to se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou". Zatímco Miroslav Kalousek ve Sněmovně hřímá proti zadlužování, pražská TOP 09 si potichu brouká „když chceme hodovat, musíme si půjčovat."


Ivan Bednář


Líbil se vám článek? Zvyšte mu popularitu u čtenářů iDNES kliknutím na >>> TENTO ODKAZ <<<

Blog Ivana Bednáře na portále iDNES najdete zde:  http://ivanbednar.blog.idnes.cz


Necháme si dát po čuni?

Ještě v druhé polovině 19.století byla slova náplav nebo náplava jen ve významu naplavenina tj. co voda naplavila; případně nános, usazenina. Ale již Karel Havlíček Borovský používal toto slovo ve spojení - náplav cizinců. Tedy metonymické přenesení významu z přírodního světa na svět lidský. Tento význam se používá i dnes. Jde především o člověka, který vyrůstal a bydlel jinde než v místě, kde se trvaleji vyskytuje v současnosti. Pro domácí je to zkrátka „náplava.“

Číst dál: Necháme si dát po čuni?

Kde je pravda aneb škola Babišovy demagogie.

Stalo se jednou v malém evropském státě, že místopředseda vlády a ministr financí na tiskové konferenci vlády naprosto otevřeně vyhrožoval majiteli média Echo24, které pana ministra kritizovalo, že na něj pošle finanční policii. Říká se jí Finanční analytický odbor a spadá plně do kompetence vyhrožujícího ministra. Tomu předcházelo, že ministryně spravedlnosti (!?) této zemičky Helena Válková, kterou do vlády nominovalo hnutí ANO, patřící dotyčnému ministrovi financí, uvedla v rozhovoru pro daný internetový server Echo24, že se občanům této malé zemičky za nacistické okupace "zas tolik nedělo".

Číst dál: Kde je pravda aneb škola Babišovy demagogie.

Komunistům se věřit nedá

Píše se rok 1947. Komunisté v čele s Gottwaldem slibují lidem „světlé zítřky." Budou hájit zájmy živnostníků, neuvažují o kolektivizaci vesnice, soukromé vlastnictví je pro ně svaté. O rok později donutí prezidenta Beneše, aby přijal demisi demokratických ministrů a otevřel jim tak cestu k ovládnutí státu. Pokojnou studentskou demonstraci, která má vyjádřit podporu prezidentu Benešovi, brutálně rozhání v pražské Nerudovce komunisty ovládaná policie. Protestující studenti jsou následně vyhazováni z vysokých škol a odsuzováni k mnohaletým trestům.

Číst dál: Komunistům se věřit nedá

Kdeže loňské sněhy jsou….

V červnu loňského roku napsal na svém blogu poslanec hnutí ANO Ivan Pilný, že „přišel čas, aby správa věcí veřejných byla svěřena lidem, kteří něco umí, něco dokázali, umí řídit a kteří svůj mandát budou brát jako službu.“ Obavy voličů, kteří udělali v předcházejícím volebním období tragikomickou zkušenost s dinosaury vyhánějícími Věcmi veřejnými, Pilný ubezpečoval „nebojte se, že některá jména vám budou neznámá, media prodávají lotry a podvodníky, psát o úspěších nenosí potřebné finance. Hledejte na kandidátkách ty úspěšné, ne zprofanované. Při troše skutečného zájmu se o nich určitě vše potřebné dozvíte.“ Mezi ty nezprofanované nepochybně tehdy považoval čerstvý poslanec Pilný jistě i předsedu hnutí ANO Andreje Babiše.

Číst dál: Kdeže loňské sněhy jsou….

Zeman skáče, jak Putin píská

Za minimálního zájmu médií pronesl prezident Miloš Zeman projev na konferenci Dialog civilizací, kterou pořádá blízký přítel ruského prezidenta Putina a šéf ruských státních železnic, bývalý rozvědčík KGB Vladimír Jakunin, který také figuruje na seznamu osob, proti nimž míří americké sankce vůči Rusku. Prezident podle stránek Hradu zůstane na Rhodu po celou dobu konference, která končí až v pondělí. To znamená, že nedělní životní jubileum – sedmdesátiny – Zeman oslaví právě zde. K narozeninám dostane od svého „drahého přítele“, jak Zeman Jakunina nazývá, dárek – v neděli večer převezme Mezinárodní cenu Dialog civilizací. Udělení pocty je tedy evidentně i společenským oceněním prezidentových postojů.

Číst dál: Zeman skáče, jak Putin píská

Pomník okupantům z roku 1968

Co se děje v posledních dvou třech letech v Praze je zcela nepochopitelné. Téměř dostavěný tunelový komplex Blanka je zabedněn dřevotřískovými deskami a u arbitráže se město dohaduje s Metrostavem, zda má zaplatit za provedené práce nebo nemá. Požadované podklady vedení města v čele s primátorem a jedničkou na pražské kandidátce do podzimních komunálních voleb Tomášem Hudečkem (TOP 09) arbitrážní komisi v termínu nedodalo, arbitráž se znovu odkládá minimálně o měsíc. Pražané zatím jen marně skřípou zuby a postávají v nekonečných dopravních zácpách v Praze 7 a návazných komunikacích. Náklady na zastavení stavby, včetně arbitráže, se šplhají ke stovkám milionů korun.

Číst dál: Pomník okupantům z roku 1968

Pravda na poslaneckém pranýři

Poslyšte strašlivou píseň o věčné hanbě a pravdě na pranýři. Místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek se má podle rozhodnutí mandátového a imunitního výboru omluvit poslanci KSČM Zdeňkovi Ondráčkovi za to, že ho na sněmovním plénu nazval "komunistickým fízlem".

Oč vlastně šlo? Ondráčkem, který sloužil jako příslušník SNB během Palachova týdne na Václavském náměstí. Kalousek ho označil jako komunistického fízla a Jakešovu mlátičku z Palachova týdne. Ondráček to ale nenechal jen tak a pohnal Kalouska před mandátový a imunitní výbor.

Číst dál: Pravda na poslaneckém pranýři

Myslete ekologicky, páni poslanci

Tak jak je to vlastně s Andrejem Babišem. Byl agent nebo nebyl? Slovenský Ústav paměti národa (obdoba našeho Ústavu pro studium totalitních režimů) tvrdí, že byl, Babiše a jeden bývalý estébák Kul´ha tvrdí, že nikoliv, že je všechno jen vymyšlený. Já si v poslední době vypomáhám starými písničkami. V jedné z nich zachytil v roce 1969 Slávek Janoušek rozhovor dvou ajzboňáků o tom, že v New Yorku stojí nejlacinější tranďák stejně jako ostříhání u holiče. Je to pro ně důkaz, že je v New Yorku draho. A v refrénu si společně zanotují: „A stejně žádnej New York není / a stejně žádnej New York není / a stejně žádnej New York není /, není, není / dyť i ty kovbojové, dyť je to všecko vymyšlený.“

Číst dál: Myslete ekologicky, páni poslanci

Babišův matrix

Andrej Babiš před volbami rád používal termín „matrix“. Myslel tím, s odkazem na americký kultovní sci-fi film z roku 1999, svět v rozsáhlém počítačovém systému (matrixu), na který jsou připojeni lidé, žijící v něm svůj virtuální život. Tito lidé, jejichž mozek je napojen do matrixu, si neuvědomují, že nežijí skutečný život a že je jim pouštěna do mozku virtuální realita. Jsou takto nevědomky využíváni stroji s umělou inteligencí, které převzaly dominanci na planetě. Ředitelem tohoto matrixu byl podle Babiše tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek.

Číst dál: Babišův matrix

Rehabilitace nedoučených krejčíků

Kdysi zpívalo trio Golden Kids hit: „Jsme mouchy, nic víc a pavouk je čas / ten do sítě vteřin teď polapil nás / je jemná jak mech a tenká jak vlas / a nikde z ní úniku není. /
Do denního spěchu zní přísloví hlas, / každý ví - časy se mění.“ Dost často mi slova této písně Boba Dylana znějí v uších. Časy se mění je hodně frekventovaná fráze některých politiků, jak komunistů, tak sociálních demokratů. Nejenom v tom jsou si podobní.

Číst dál: Rehabilitace nedoučených krejčíků

Bernt Posselt pražským primátorem?

Andrej Babiš se prý stydí za to, že se nechal zvolit poslancem a musí vysedávat v Poslanecké sněmovně. Většina ostatních poslanců je pro Babiše zřejmě jakési tupohlavé stádu, které přežvykuje dlouhé projevy o ničem, a které jen zdržuje poctivé makače, jako je Babiš a jeho věrní, od práce, kterou je třeba pro blaho národa vykonat. Jednání Sněmovny komentoval Babiš svým neodolatelným způsobem „Nic jsme neudělali a klasické parlamentní strany se tady předvádějí, ukazují, kdo má většího".

Babiš by nejraději poslanecké lavice opustil, kdyby …. Kdyby za něj byla kvalitní náhrada. Musí se tedy obětovat on sám. Chudák.

Číst dál: Bernt Posselt pražským primátorem?

Dienstbier chce pohřbít lisabonskou výjimku

Prvním krokem nového ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera (ČSSD) má být zrušení tzv. Klausovy lisabonské výjimky. Jak se zdá, Jiřího Dienstbiera nezajímají problémy, které přednostně spadají do jeho resortu, jako je sociální situace nejchudších vrstev v České republice, problémy s romskou komunitou či řešení problémů v tzv. sociálně vyloučených oblastech, ale záležitosti, které by spíše než komu jinému náležely do agendy ministra zahraničí.

Číst dál: Dienstbier chce pohřbít lisabonskou výjimku