Najdete nás na Facebooku

Podporují nás:

Smutný obrázek televize i jiných

Je u nás dobrým zvykem, že se všeobecně na politiku nadává. Politik je opovrhovaným tvorem. Mohou si za to ale především politici sami. A pochopitelně média, která manipulují veřejným míněním čím dál tím víc. Posledním příkladem byla včerejší televizní debata s pražskými kandidáty na primátora.

Mně by ani tak nevadilo, že vystupování kandidátky Andreje Babiše Adriany Krnáčové připomínalo chování uřvané předsedkyně uličního výboru KSČ, která terorizuje okolí, jako mně vadí její neznalost platných zákonů. U náměstkyně současného ministra vnitra a bývalé předsedkyně Transparency International to překvapuje tím víc. Když se jí pokusil bývalý primátor Bohuslav Svoboda vysvětlit, že jednání Rady města, které by se podle Krnáčové mělo přenášet, je ze zákona neveřejné, Krnáčová prostě prohlásila, že ten zákon změní. Jak – neřekla? Možná se poradí s Babišem. Že by po vzoru dávných pistolníků Divokého západu vezmou zákon do svých rukou.

Neznalost zákonů se ostatně celou besedou prolínala jako červená nit. Exemplárním příkladem byla debata o akciových společnostech, kde Bohuslav Svoboda hájil pravicový názor, že město nemá vlastnit firmy a nemá podnikat (samozřejmě kromě strategických a životně důležitých službách, které město nutně potřebuje), protože to soukromý kapitál dokáže lépe a bez korupce, zatímco Tomáš Hudeček zastával názor opačný. Ostatní populisticky volali po tom, aby hospodářství městem vlastněných firem bylo veřejně dostupné, aby bylo zákonem určeno kolik členů má mít představenstvo a kolik dozorčí rada, a že v těchto orgánech nemají sedět politici, ale odborníci.

Jenomže to všechno již v zákoně o akciových společnostech je. Jsou povinni každý rok zveřejňovat výroční správu, kde jsou veškeré údaje o firmě, jejím hospodařením a stavu, počet členů statutárních orgánů je také v zákoně stanoven, a to že v těchto orgánech zasedají odborníci je vcelku již dlouho známá věc (názor, že tam nemají sedět členové zastupitelstev je ale nesmyslný, protože pokud je město vlastník, musí mít v orgánech své zástupce, kteří jsou členy zastupitelstva).

Ve svém komentáři v časopisu Reflex uvedl J. X. Doležal, že podle jeho názoru byli jen dva kandidáti, kteří se v průběhu večera nepředvedli jako tatrmani. Bohuslav Svoboda (ODS) a Miloslav Ludvík (ČSSD). Podle Doležala oni jediní „budili dojem, že jsou intelektuálně vybaveni a informačně připraveni řídit město.“ Není to náhoda. Oni totiž nespadli z nebe. Doktor Svoboda již primátorem byl a inženýr Ludvík je dlouholetých členem pražského zastupitelstva.  

Celé debatě smutně kraloval Václav Moravec, doufám, že si jeho vystoupení Rada pro ČT pozorně prohlédne. Příklad za všechny – když se mluvilo o ceně tisku dopravní jízdenky, hodil „nezávislý a nestranný“ komentátor Moravec do debaty vlastní jedovatou slinu, že to by ty jízdenky nesměl pořizovat Ivo Rittig. Jen za tuhle poznámku by si Moravec zasloužil své odvolání.

On byl snad pan Rittig již odsouzen? Pokud vím, zatím mu nebylo nic prokázáno, byť podezření mohou být jakákoliv. Může moderátor podsouvat diskutujícím vlastní názory? Anebo se naší veřejno-právní televizi hodí nezávisle (rozuměj podprahově) napadat politickou stranu, která se moderátorům „nepozdává“ (babišismus)?  

Trampoty s předvolební časem opuštěním „arény“ nekončily. V metru z plakátu proti mě tvrdil Hudeček (TOP 09) „vrátíme vám Prahu“. Prahu jsem nikdy nevlastnil, tak mi ji nikdo nemohl ukradnout. A ani nevím, jak mi ji pan Hudeček vrátil, cash ruky do ruky nebo přes bankovní účet?

Vedle něj špiónka Radmila Křeslová (ANO) slibovala, že se postará o kulturní prostředí pro moje děti. Děkuji, nechci. Už jsem se postaral sám. S manželkou jsem vychovali dvě děti, kterým je dnes přes čtyřicet let, a domnívám se, že v docela slušném kulturním prostředí. Alespoň obě mají vysokoškolské vzdělání a zaplaťpánbůh docela dobrou práci. A staráme se o tři vnoučata, také v docela kulturním prostředí.

K tomu nepotřebuji nějakou bolševickou špiónku, aby mi něco zařizovala. Tedy alespoň pokud se oni znovu nedostanou k moci. A pak bude zase všechno jen na rudou knížku.

Vlevo na konci vagonu byla na plakátu nějaká paní s koštětem. Aha, to je to, co slibuje, že uklidí Prahu, řekl jsem si. Ale ouha. Byla to reklama na otáčející se mop.

I tak vypadá předvolební kampaň v Česku v říjnu 2014. Smutný obrázek.


Ivan Bednář


Líbil se vám článek? Zvyšte mu popularitu u čtenářů iDNES kliknutím na >>> TENTO ODKAZ <<<

Blog Ivana Bednáře na portále iDNES najdete zde:  http://ivanbednar.blog.idnes.cz