Najdete nás na Facebooku

Podporují nás:

Dienstbier chce pohřbít lisabonskou výjimku

Prvním krokem nového ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera (ČSSD) má být zrušení tzv. Klausovy lisabonské výjimky. Jak se zdá, Jiřího Dienstbiera nezajímají problémy, které přednostně spadají do jeho resortu, jako je sociální situace nejchudších vrstev v České republice, problémy s romskou komunitou či řešení problémů v tzv. sociálně vyloučených oblastech, ale záležitosti, které by spíše než komu jinému náležely do agendy ministra zahraničí.

Jiří Dienstbier po prvním zasedání kabinetu řekl, že, by vláda měla požádat o zrušení české výjimky z listiny základních práv EU v tzv. lisabonské smlouvě o fungování osmadvacítky, kterou prosadil svého času prezident Václav Klaus. Podle Dienstbiera by to byl symbolický krok, kterým by se ČR zásadně přihlásila k ochraně lidských práv.

Není to v politice ČSSD nic nového. Výjimku odmítá podpořit levicí ovládaný český Senát v čele s bývalým komunistou a odborářem, dnes ČSSD, Milanem Štěchem.

Současného předsedu Evropského parlamentu Martina Schulze, který vystřídal polského antikomunistu Jerzy Buzka, ČSSD dlouhodobě podporuje. Někdejší knihkupec a starosta města Würselenu Martin Schulz patří k radikálnímu levicovému křídlu německé sociální demokracie. Pamětníci si jistě vzpomenou na jeho nehorázné chování (společně s francouzsko – německým zeleným radikálem Cohn-Benditem, přezdívka Rudý Dany) na Pražském hradě, když předsedové poslaneckých frakcí Evropského parlamentu navštívili prezidenta Václava Klause. S Lubomírem Zaorálkem ho pojí úzké přátelství. Někdejší Zaorálkovo pomlouvačné vystoupení na frakci Socialistů a demokratů v Evropském parlamentu ve Štrasburku ocenil Martin Schulz jako „záslužné, nevšední, provokativní" a jako tu správnou výzvu ke společné práci. Teď chce být Zaorálek tahounem všech změn, které je třeba v Evropské unii udělat.

V říjnu 2009 podmínil prezident republiky Václav Klaus ratifikaci Lisabonské smlouvy výjimkou z Listiny základních práv EU. Václav Klaus tehdy svůj požadavek zdůvodňoval obavou, že může dojít k obejití Benešových dekretů a že sudetští Němci by pomocí žalob u soudů mohli uspět se svými majetkovými nároky u Soudního dvora Evropské unie. Klaus, nakonec svůj podpis připojil s tím, že se Česká republika bude moci připojit k výjimce z listiny základních práv, jakou si vyjednaly Polsko a Británie. Členské státy pak na summitu slíbily, že Prahou požadovaný protokol ke smlouvě přijmou. Původně tak měly udělat souběžně se smlouvou o vstupu Chorvatska do unie, ale celý proces se zadrhl.

Píše se rok 2014. Lisabonská smlouva dávno platí, Václav Klaus už není prezidentem, ale jím požadovaná výjimka navzdory původnímu ujišťování, stále nebyla potvrzena. Evropský parlament navíc v květnu 2013 doporučil členským státům unie, aby se touto věcí vůbec nezabývaly. Eurokomisařka pro záležitosti vnitra Cecilia Malmströmová, která v debatě ve Štrasburku zastupovala Evropskou komisi, prohlásila, že by česká strana měla rozhodnout, jestli ještě výjimku vůbec chce.

Při jednání Evropského parlamentu také zazněl výrok rakouského poslance Stadlera, že Češi po válce během odsunu sudetských Němců zabili čtvrt milionu lidí. „Nemůžeme v EU akceptovat stát, který se nepřizná ke své historické vině," prohlásil o České republice rakouský europoslanec Ewald Stadler po hlasování o české výjimce z Lisabonské smlouvy, kterou, na rozdíl od polské a britské, Evropský parlament zamítl. Dodejme, že Stadler označil Benešovy dekrety za zločinecké. "Musíme připomenout, že to byla skutečná genocida, ke které došlo po skončení druhé světové války v České republice - s miliony lidí bez domova a čtvrt milionem zabitých lidí," uvedl tehdy rakouský europoslanec ve svém projevu.

Jedním ze základních pilířů vyspělé západní civilizace by měl být princip důvěry. Když se něco slíbí, má se to dodržet. Jenomže Evropská unie bohužel princip důvěry neustále nerozumně podceňuje a zcela veřejně překračuje stanovená pravidla hry kdykoliv se jí to hodí. Přijatá usnesení a sliby pro ni neplatí. Klausova přislíbená výjimka je jen jedním příkladem z mnoha.

A nyní nastupuje Jiří Dienstbier se svým návrhem. Hodně si pospíšil. Evropské unii rozváže ruce to, že sami požádáme o zrušení daného slibu.

Že by se začala tak trochu vyjasňovat otázka, proč Jiří Dienstbier tak zatvrzele trval na křesle ministra v Sobotkově vládě, a proč nešel na mnohem lukrativnější post lídra europoslanecké kandidátky ČSSD. Že by jenom altruista?

Ivan Bednář


Líbil se vám článek? Zvyšte mu popularitu u čtenářů iDNES kliknutím na >>> TENTO ODKAZ <<<

Blog Ivana Bednáře na portále iDNES najdete zde:  http://ivanbednar.blog.idnes.cz