Najdete nás na Facebooku

Podporují nás:

Zvraty v životě Alfréda Radoka

Alfréd Radok se narodil v roce 1914, tedy v roce, kdy začala I. světová válka. Později mu bylo souzeno prožít i II. světovou válku.

Začínal jako asistent režie v divadla E.F.Buriana D 34, ale po zatčení E.F. Buriana gestapem v březnu 1941 došlo k rozpuštění tohoto souboru. V tehdejším Městské divadle Na Poříčí pak Radok připravoval inscenaci Mahelovy hry Mezi dvěma bouřkami. K jejímu uvedení však kvůli židovskému původu Radoka nedošlo a ze stejné důvodu bylo Radokovy gestapem znemožněno pracovat i v jiných divadlech. Následně byl v roce 1944 odveden do internačního tábora v Klettendorfu.

Po osvobození v roce 1945 nastoupil Alfréd Radok do Divadla 5. května, odkud v roce 1946 pro umělecké neshody odchází, aby následně nastoupil do Divadla Satiry. Od roku pak pohostinsky režíroval v Národním divadle. Divadlo Satiry v roce 1949 je komunisty zrušeno.

V roce 1948 natočil svůj první film Daleká cesta o pronásledování Židů. Pro Radoka bylo pronásledování Židů velmi citlivé téma, přes které se chtěl vypořádat se svou osobní zkušeností. Film měl v zahraničí velký úspěch a získal řadu ocenění. V Čechách byl téměř ihned po premiéře stažen z distribuce, opět z důvodů rasového pronásledování, tedy „nevhodné" tematiky. Měl na tom svůj podíl i Radokův kolega Otakar Vávra, který přiznal ve svých vzpomínkách Podivný život režiséra (1996), že když se ho přední stranický ideolog, ministr informací Václav Kopecký (1897 - 1961), na film dotázal, sdělil mu svůj, že film je vzhledem k židovské tématice nevhodný a Kopecký zakázal další promítání Daleké cesty v kinech.

Druhý Radokův film Divotvorný klobouk, který natočil v roce 1951 také neprošel komunistickou cenzurou, a Radok byl Státního filmu vyhozen.

Jediné divadlo, které bylo ochotno Radoka následně zaměstnat, bylo Vesnické, kde setrval až do svého nástupu do Národního divadla v roce 1956, v době určitého politického uvolnění. V roce 1956 také natočil svůj poslední film Dědeček automobil, který měl velký ohlas jak v Československu, tak v zahraničí.

V roce 1957 byl Alfréd Radok jmenován uměleckým vedoucím pořadů v československém pavilonu na Světové výstavě v Bruselu v roce 1958, a tím začala jeho éra spojená s Laternou magikou, kterou založil se svým bratrem Emilem.

Po celosvětovém úspěchu Laterny magiky však přišel další nečekaný zvrat v Radokově životě. Byl komunisty zbaven funkce uměleckého vedoucího, a posléze byl z Laterny magiky vyhozen. Jako režisér pak Alfréd Radok nastoupil do Městských divadel pražských, kde setrval až do roku 1965, ve kterém nastoupil již potřetí do Národního divadla.

Po okupaci Československa Sovětským svazem v srpnu 1968 emigroval Alfréd Radok s ženou a dětmi do Švédska, které se stalo jeho druhým domovem. V roce 1976 zemřel ve Vídni, kam přijel režírovat do Burgtheateru dvě aktovky Václava Havla..

V roce 1991 byl Alfréd Radok vyznamenán řádem T.G. Masaryka III. stupně in memoriam. Jeho jméno také nesou dnešní prestižní české divadelní ceny – Ceny Alfréda Radoka.

Alfred Radok 2

Život Alfréda Radoka byl plný nečekaných zvratů. Po období naplněných usilovnou prací a zaslouženým úspěchem přicházelo velmi často zklamání ve formě vynucených odchodů z „etnických", tedy „rasových", a později „politických" důvodů. Radok byl divadelním a filmovým režisérem světového významu. Ani to ho však neuchránilo před pronásledováním jak nacistické, tak komunistické totality.

Další podrobnosti o životě a díle Alfreda Radoka najdete na stránkách SLOVNÍKU české literatury po roce 1945

Ivan Bednář