Najdete nás na Facebooku

Podporují nás:

Jedové balíčky? Komu to prospívá?

Komunisté byli vždycky mistři v organizování tajných spiknutí, loupeží a provokací. Konec konců financování počátků činnosti zajišťovaly mimo jiné i loupeživé výpady bandity, původně sociálního demokrata, později bolševika, Stalina (vlastním jménem Džugašvili), který později proslul jako nejmasovější vrah v dějinách. Nacisté komunisty zdárně napodobovali – viz např. požár říšského sněmu v roce 1933 či fingované přepadení rozhlasové stanice v Gliwici v srpnu 1939, které mělo vyvolat zdání, že následující útok na Polsko je odvetou za toto přepadení a že tudíž Německo není agresorem.

Dne 10. září 1947 dostali tři nekomunističtí ministři (Petr Zenkl, Jan Masaryk a Prokop Drtina) balíčky s výbušninou. Ministr spravedlnosti Prokop Drtina podal trestní oznámení a požadoval vyšetření celé záležitosti. Vyšetřování odhalilo podezřelé výrobce a organizátory atentátu, což byli lidé spojení s KSČ. Olomoucký komunistický poslanec Jura Sosnar musel dokonce rezignovat, když navíc na krajském sekretariátu KSČ v Olomouci vyšetřovatelé objevili tajné skladiště zbraní z války.

Po únoru 1948 se však situace radikálně změnila. Již 27. února 1948 přijela do Olomouce komise StB a postupně zatkla státního zástupce Doležela, tajemníka Kolavu, Ludvíka Reimana, tajemníka vysokého funkcionáře národních socialistů Vladimíra Krajiny, rolníka Lovečka a další lidi. Řadu z nich držela roky za otřesných podmínek a bez soudů ve vazbě. Až v šedesátých letech se potvrdila domněnka, že za celou akcí stála sovětská NKVD.

V padesátých letech proslula Státní bezpečnost akcí Kameny, kdy vybudovala falešnou hranici s Německem hluboko ve vnitrozemí, a uprchlíky, kteří se domnívali, že už jsou za dráty v Západním Německu, vyslýchali důstojnící Státní bezpečnosti převlečení do amerických uniforem.

To už ale hýbal politickým světem případ s vylovením nacistických beden z Černého jezera.V roce 1964 Státní bezpečnost připravila a uskutečnila operaci s krycím názvem Neptun. Dodnes je známa jako senzační nález beden s tajnými nacistickými dokumenty, ukrytých na dně šumavského Černého jezera. Podstatou akce byla mystifikace, která měla ovlivnit veřejné mínění nejen v ČSSR, ale hlavně v zahraničí - zejména v SRN a Rakousku, a diskreditovat některé světové politiky. Účinkem se neminula, protože způsobila několik odchodů politiků z veřejné scény i pár sebevražd.

V této mystifikaci sehrála svoji důležitou roli těsná spolupráce Státní bezpečnosti s  tehdejšími médii. První články o průzkumu šumavských jezer přinesla Večerní Praha 24. a 27. června 1964. Článků v denním tisku přibylo až 7. července po nálezu beden. U Černého jezera se vystřídalo 51 novinářů z denního tisku a rozhlasu, štáb televize, štáb Krátkého filmu a fotografové. Zahraniční listy přebíraly zprávy z ČTK. První informace dostávala od Ministerstva vnitra zpravodajka ČTK Marie Kocíková, která byla u jezer přítomna po celou dobu. Svými zprávami pak ovlivňovala ostatní novináře, kteří se na její zprávy ve svých článcích odvolávali.

I dnes kdosi rozehrává podivnou hru se záhadnými dopisy.  V obálce, která minulý týden dorazila ministrovi financí Andreji Babišovi, byla prý smrtelná dávka jedu. Řekl to mluvčí Státního ústavu jaderné, chemické a biologické ochrany Radek Pokorník. Jenomže podle slov Andreje Babiše obálka, podaná kdesi ve Slovinsku, byla adresována přímo k němu domů, kde by skutečně mohla způsobit nějakou tragedii. Ale Andrej Babiš má svoji domácí adresu přesměrovanou na ministerstvo financí. Tam už taková podezřelá obálka vyvolá příslušná opatření.

Prezident Miloš Zeman přesměrovanou adresu nemá. A tak obálka přišla přímo na Pražský hrad. Jenomže v ní nic toxického nebyla. Zato v obálce ministra vnitra se našel kyanid ve smrtelné dávce. Jenomže, zase, kyanid byl uzavřen v ampulce bez jejíhož rozbití nebezpečný nebyl. Podezřelé zásilky byly podány kdesi ve Skandinávii.

Policie nechce informace o podezřelých zásilkách kvůli pokračujícímu vyšetřování komentovat.

Jenomže, já spíš myslím, že policie žádné konkrétní stopy nemá. Hoň si vítr v širém poli, tedy ve Skandinávii či na Balkáně. A tak nezbývá než se ptát tak jako často v kriminalistice či detektivních románech, Cui bono? Komu to prospěje.

Ivan Bednář

ivanbednar.blog.iDNES.cz