Najdete nás na Facebooku

Podporují nás:

Pod prázdnou slupkou boje proti korupci

Vlastně je to docela jednoduché. Stačí si vzít k ruce průzkumy veřejného mínění. Politické a mediální analýzy dlouhodobě hovoří o tom, že 95 % českých občanů považuje korupci za závažný problém. Ideální vlajka každého nového hnutí. Doposud nebojovali, my budem´! Také proto již od voleb 2010 dominuje v České republice jako hlavní politické téma. Ne že by předtím tímto šátečkem mámení nemávaly před očima voličů někteří populisté (Zelení, Věci veřejné, všichni Nezávislí a jiní demokraté aj.), ale jako dominantní princip se na české politické scéně zakořenil právě po roce 2010.

Samozřejmě je možné ho trochu pocukrovat a okořenit různými ingrediencemi. Někdejší Okamurův Úsvit přidal principy přímé demokracie, Babišovo ANO podporu velkopodnikatelů a velkozemědělců štědrými evropskými i domácími dotacemi. Prezident Zeman zřízením fondu na splácení státního dluhu a teatrálním předáváním šeků, které umoří státní dluh asi stejně tak jako štípnutí komára afrického slona.

Samozřejmě úměrně tomu se proměnil slovník hlavních protagonistů. Bez zaklínání bojem proti korupci a zdůrazňováním, že nekrade, se dnes neobejde žádný politik, byť měl doma v garáži pět Bugatti Veyron Super Sportů. Boj proti korupci tak de facto ztratil svůj vnitřní obsah, stala se z něj prázdná slupka. Tak dlouho se jím populisté zaklínali, až zůstala jen bezcenná nálepka, které se ale voliči hromadně obdivují asi podobně jako se dneska díváme na plakáty Alfonse Muchy. Císařovy nové šaty.

Tak se stalo za bolševika s pojmy proletářský internacionalismu, boj s kontrarevolucionáři či vzývání Sovětského svazu jako věrného přítele. Že se to komunistům vymstilo je zcela zřejmé. Proletářský internacionalismus se přetavil v gulášový socialismus v Maďarsku, v odborové hnutí Solidarita v Polsku či hromadný úprk východních Němců na Západ přes Maďarsko. Věrný přítel neváhal a poslal 200 000 vojáků na Pražské jaro, kdy si lidé bláhově mysleli, že může existovat jakýsi socialismus s lidskou tváří.

Jenomže lidská tvář byla také jen nálepka podobná té, jaká bývala na lahvích se Starou mysliveckou, které se pak říkalo alkohol s lidskou tváří. Nicméně alkohol to byl, a ten, jak známo, zdraví příliš neprospívá pod jakoukoliv vinětou. V srpnu 1968 lidská tvář spadla, a zůstala jen normalizační realita.

Podobně nyní ztrácí svojí lidskou tvář Babišovo ANO. Je to pochopitelně jen příměr, a ten vždycky kulhá. Ale společné rysy to má.

Před parlamentními volbami v říjnu 2013 lákalo hnutí ANO na svojí lidskou tvář (boj proti korupci). Měli mu k tomu posloužit mnozí bývalí politici, mediálním mainstreamem pasovaní na největší bojovníky za čistou politiku (střezte čistotu strany, říkával soudruh Gottwald věrným). Byla jich celá řada. Jan Kasl se už viděl po druhé v primátorském křesle v Praze. Nováčci Stropnický, Komárek (nejsme politici, makáme) si měli vyhrnout rukávy a pustit se do vymetání toho Aguiášova chléva, který tu podle Babiše zanechala ODS a Miroslav Kalousek. Helena Válková, Hana Marvanová. Jiří Zlatuška.

Lidské tváře se rojily s vidinou kariéry na vlně antikorupční revoluce. Hodily se. Nyní už, zdá se, nikoliv. A tak půjdou. Kasl narazil na bývalou špionku Kleslovou, Válková se nejdřív sama pohádala s Marvanovou, a nakonec ji vystrnadil její náměstek Pelikán. Komárek, který chtěl být prezidentem, když se to nepovedlo jeho otci, zmizel v hlubokých útrobách Poslanecké sněmovny. Dojde i na Stropnického. Moc odděluje zrno od plev. Zůstanou jen prověření agrofetovci. Faltýnek, Brabec, Maxová, Kleslová, Jermanová.

Že by šlo o nějaké demokratické hnutí či o demokratickou politickou stranu, ani náhodou?. Co je demokratického na zpochybňování západní orientace České republiky (za vydatné podpory ČSSD), označování pětadvacetiletého vývoje po listopadové revoluci jako omylu, trvalé snaze o ovládnutí médií i justice, zesměšňování demokratického systému? Poslaneckou sněmovnu nazývá Babiš žvanírnou a zástupce lidu, kteří jsou v Parlamentu déle než on, označuje za vykopávky nebo parazity (totéž činili před ním Lenin i Hitler).

Boj s korupcí je tak jen prázdnou slupkou, pod kterou se ukrývají agenti StB, kumulace moci, dotační tituly i nezřízená touha po moci. To všechno jsou atributy, které nevěstí nic dobrého.

Ptejme se, kam tohle povede?

Ivan Bednář

ivanbednar.blog.iDNES.cz