Najdete nás na Facebooku

Podporují nás:

Co Vás přimělo ke vstupu do politiky a proč jste si vybrala právě ODS?

Na tuto otázku odpovím najednou, neboť obé se váže k mému celoživotnímu postoji. Od útlého dětství jsem nesnesla jakékoliv neoprávněné omezování osobní svobody. Proto jsem také nenáviděla a nenávidím jakýkoliv totalitní systém, ničící každého jednotlivce, který mu není ochoten sloužit. Jsem bytostný demokrat a liberální konzervativec, kterým zůstanu, i kdyby zde znovu nastoupila nějaká totalita. Vstup do politiky byl tak v mém životě zcela přirozený. Po roce 1989 jsme se konečně mohli svobodně nadechnout. Vrhla jsem se do podnikání, založili jsme s manželem firmy, udělala si advokátské zkoušky, cestovali jsme konečně s rodinou tam, kam nás bolševik nepustil. Vždy jsem byla volič ODS. Po tzv. Sarajavském atentátu v roce 1997 jsme pocítila, že mohu a chci pomoci tomu správnému křídlu v ODS zpět na pozici, kam patří. To je pozice lídra. Nějakým hnutím osudu se ale má přihláška ztratila. Novou jsem podala v roce 2005 a byla jsem přijata.

Jaké jsou vaše cíle? Co chcete prosadit a dokázat?

Stojím vždy pevně oběma nohama na zemi, mou silnou povahovou vlastností je mimo jiné cílevědomost až urputnost při realizování reálných cílů. Vím, že ke všemu je potřeba mimo osobních schopností i nezbytná dávka pracovitosti, osobní zodpovědnosti a trocha štěstí. Vyznávám heslo, být připravena v pravý čas na správném místě. Politickým snem je realizovat to, co máme v našich programových východiscích, tedy nedotknutelné soukromí, malý levný stát, nezadluženou budoucnost, solidaritu zodpovědných. Chci pomoci k návratu skutečně právního státu, cítím symptomy ohrožení v této oblasti. Prosazuji sebevědomé postavení malých živnostníků bez komplikací velkého byrokratického systému státní správy. Mohla bych dále pokračovat, ale vše by se nám do tohoto rozhovoru nevešlo.

V čem vidíte největší rozdíl mezi komunální a tzv. velkou politikou?

Komunální politika je složitější. Je to řešení zdánlivě malých problémů, které ale mají na běžný život občana velký vliv a přímý dopad. Bezpečnost, pořádek, dětská hřiště, privatizace, čistota, životní prostředí. Je to doslova a do písmene řešení okopaných a počmáraných rohů a zdí, vytrhaných dlažebních kostek, děr v cestách a chodnících, sociálních problémů maminek samoživitelek, seniorů či těch, kteří se dostali do složitých životních situací, řešení kam mohou pejskaři se svými miláčky do parku, ale i složité rozhodování o správnosti malých i milionových investic radnice, v mém případě Prahy 1. Tzv. velká politika je o promítání těchto malých problémů do celé společnosti, do oblasti zákonodárství, školství, kultury apod. Je to transformace problémů a zkušeností z komunálu do celostátních výstupů. Vnímám za zdravé až nutné, aby politik nejdříve prošel komunální praxí, realitou života ať podnikatelskou či zaměstnaneckou a pak teprve rozhodoval o záležitostech na celostátní úrovni. Považuji mnohdy za nešťastný přímý přechod kohokoliv ze školních lavic do Poslanecké sněmovny. Podívejme se kolem sebe, co kindermanagementy bez možné korekce zkušených umí natropit.

Lze z pozice poslance konkrétně pomoci Praze 1?

Jsem přesvědčena, že ano. Podstatou je efektivní spolupráce zákonodárců s komunálními politiky už při formulování jednotlivých zákonů. A to tak, aby zákony vycházely z potřeb občanů, nikoli zájmových a podnikatelských skupin. Praha 1 by neměla být jen jakýmsi Disneylandem, kam si všichni přijedou užít, ale čistým a bezpečným místem pro život. Tomu se pokusím podřídit svou činnost.

Čím jsou blížící se volby důležité, proč by občané měli přijít a dát někomu svůj hlas?

Léta se pohybuji mezi účastníky II. a III. odboje. Jsou to lidé, a bohužel jich ubývá, kteří poznali doslova na vlastní kůži omezování osobní svobody totalitními systémy, Německým fašismem počínaje a bolševickým komunismem, prozatím, konče. Bohužel vidím vzrůstající snahu o odklon některých levicových stran a různých iniciativ od stávající parlamentní demokracie. Viditelný začátek byly změny v Ústavu pro studium totalitních režimů, poté takzvaná Ištván gate a řada dalších. Právě od těchto lidí, kteří prošli koncentráky a komunistickými lágry, jsem dostala první varování. A nebylo to dnes ani včera. Dejme si pozor a pojďme všichni volit. Je to občanské právo a osobní povinnost každého, komu není jedno kde a v jakém systému žije a komu záleží na budoucnosti jeho dětí a dalších generací.

Články, témata, komentáře