Najdete nás na Facebooku

Podporují nás:

Zapomenutá oběť Evropy

Zapomenutá oběť Evropy - výstava

 

Zapomenutá oběť Evropy aneb Poslední výspa demokracie ve střední Evropě (European forgotten sacrifice – The last oupost of demokracy in Central Europe) je název výstavy k 75. výročí podepsání Mnichovské dohody 30. září 1938, která okleštila tehdejší Československo a připravila tak půdu pro jeho pozdější okupaci (březen 1939). Vernisáž proběhla 24. září v budově Evropského parlamentu v Bruselu. Končí v pátek 27. 9. a později se bude zřejmě využívat v ČR v české mutaci jako názorné poznávání naší nedávné historie.

Výstavu připravil europoslanec (ODS)Jan Zahradil , který se tématu dlouhodobě věnuje i na půdě europarlamentu, za odborné spolupráce s Vojenským historickým ústavem. Expozice zdokumentovala stávající i nové poznatky a souvislosti, které vedly k podepsání Mnichovské dohody, a vzbudila mimořádnou pozornost ze strany odborné veřejnosti.

Považuji za významné, že samostatný panel byl věnován osudu britského politika Alfreda Duffa Coopera, který jako jediný z důvodu podpisu smlouvy rezignoval ve vládě Chamberleina

Chamberleinů a Daladiérův podpis na Mnichovské dohodě zmařil jeden z nejdůkladněji připravených pokusů o odstranění Adolfa Hitlera. Jednalo se již celkově o 25. pokus, připravený vysokými armádními důstojníky, kterým se do válečného dobrodružství v Československu příliš nechtělo. Od září 1938 byla v berlínské Eisenachstraße 118 připravena úderná skupina Stoßtrupp Reichskanzlei pod velením majora F. W. Heinze. Měla zaútočit na říšské kancléřství, zlikvidovat Hitlerův osobní pluk Leibstandarte SS Adolf Hitler, a prostřílet se k Hitlerovi ve chvíli, kdy by vydal rozkaz k útoku na Československo. Podpis Mnichovské dohody a Benešova kapitulace bez boje tento záměr překazila, a skupina ztratila jakoukoliv podporu.

Určité rozpaky vzbudila výstava u některých německých europoslanců, především těch, kteří blokují v Evropském parlamentu schválení tzv. Klausovy výjimky z Listiny základních práv a svobod, kterou v říjnu 2009 bývalý prezident podmínil ratifikaci Lisabonské smlouvy. Výjimku si sjednala též Velké Británie a Polsko. Václav Klaus tehdy zdůvodnil svůj požadavek obavami z případných nároků vysídlených sudetských Němců na majetek v České republice u Soudního dvora Evropské unie. Nyní se píše již rok 2013. Lisabonská smlouva dávno platí, Václav Klaus už není prezidentem, ale jím požadovaná výjimka stále nebyla potvrzena. Nejnověji dokonce Evropský parlament doporučil členským státům unie, aby se touto věcí dále vůbec nezabývaly.

Výstavu otevřel Mgr. Daniel Koštoval, 1. náměstek ministra obrany ČR,za VHÚ vystoupil PhDr. Karel Straka. za odborné organizace pak zúčastnili Ing. Emil Kulfánek, plukovník v.v., místopředseda ÚV ČSBS, Ing. Jiří Prokop za Kruh občanů vyhnaných v roce 1938 z pohraničí a JUDr. Jaroslava Janderová, místopředsedkyně o.s. "Publicum commodum". Dále se vernisáže výstavy zúčastnili plukovník Aleš Knížek, ředitel Vojenského historického ústavu, historici Mgr. Michal Burian PhD. Z Univerzity J. E. Purkyně Ústí n. L.doc.PhDr. Václav Houžvička,PhD. Také známí europoslanci v Bruselu i odborná veřejnost.

Podle očekávání nedorazil europoslanec Bernd Posselt, předseda sudetoněmeckého Svazu vyhnaných v Bavorsku. Zato se ale na vernisáži objevil komunistický europoslanec, hojně navštěvující podobné společenské události s občerstvením, Miloslav Ransdorf, potýkající se s potížemi, nikoliv nepodobné náhlé viróze.

„Česká" media, jak se také dalo očekávat, zprávu o výstavě, bohužel, ignorovala. Světlou výjimkou byl Český rozhlas, stanice Rádio Praha, která odvysílala z vernisáže krátkou reportáž.

Jaroslava Janderová

Jan Zahradil (* 20. března 1963, Praha).

Český politik, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění, od konce 90. let poslanec Poslanecké sněmovny.

Člen a bývalý 1. místopředseda Občanské demokratické strany.

Od roku 2004 poslanec Evropského parlamentu, Od roku 2011 předseda frakce Aliance evropských konzervativců a reformistů v Evropském parlamentu.

Alfred Duff Cooper, 1. vikomt Norwich (|*22 února 1890 - + 1. ledna 1954).

Britský konzervativní strana politik, diplomat a spisovatel. Od roku 1924 byl poslancem britského parlamentu za konzervativní stranu. V roce 1929 mandát ztratil a stal se vysokým vládním úředníkem. V roce 1935 se stal ministrem války, v roce 1937 byl pak jmenován Prvním lordem admirality – ministrem námořnictví. Kritizoval politiku Nevilla Chamberleina a den po podpisu Mnichovské dohody odstoupil z funkce. Je mu připisován citát „Buď válka se ctí nebo mír s ostudou".

V následné vládě Winstona Churchilla byl ministrem informací a v roce 1944 velvyslancem ve Francii.

V roce 1947 byl povýšen do šlechtického stavu a až do své smrti se věnoval převážně psaní knih.

Zajímavostí je, že scénáristka Allegra Huston, jeho vnučka, byla nevlastní dcerou amerického filmového režisdéra Johna Hustona. Dcera Duff Cooperovy sestry Stephanie Enida Lewita je babičkou současného vůdce britské konzervativní strany a předsedy vlády Davida Camerona.