Najdete nás na Facebooku

Podporují nás:

DALEKÁ CESTA - pozvánka na setkání k výročí zahájení holocaustu

Občanské sdružení Publicum commodum pořádá ve středu 23. 10. 2013 ve Velkém sále Městské knihovny v Praze od 10. hodin setkání pamětníků se školní mládeží, které je věnováno smutnému výročí zahájení holocaustu v Praze. Součástí setkání, kterého by se měl zúčastnit také primátor hlavního města Tomáš Hudeček a starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký, bude také beseda s pamětníky a historiky a promítnutí filmové prvotiny režiséra Alfréda Radoka (1914 - 1976) z roku 1948 Daleká cesta.

Holocaust (hebrejsky šoa) - pronásledování a genocida Židů, Romů a dalších skupin, jež nacisté považovali za méněcenné - patří k nejhrůznějším zkušenostem celých lidských dějin. A to nejen počtem zavražděných, ale též metodou vyhlazování, které bylo organizováno státem za využití rozsáhlého byrokratického aparátu a moderních technických prostředků. Milióny mužů, žen a dětí byly bezcitně zavražděny ve jménu ideologie, jež hlásala nadřazenost tzv. "germánské rasy".

Transporty z Prahy

První transport 342 mladých mužů - tzv. komando výstavby – do Terezína odjel 24. listopadu 1941. Za nimi následovala naprostá většina protektorátních Židů. Terezín hrál roli sběrného tábora a přestupní stanice před dalším přesunem Židů do vyhlazovacích táborů, především v Polsku (nejznámější jsou vyhlazovací tábory Osvětim, Birkenau, Trablinka, Varšava. Židé byli „označkováni“ Davidovou hvězdou a stali se terčem pronásledování, ponižování, utlačování a zabavování majetku. Jejich cesta měla vést až k úplnému zničení (proto je nacisté nazvali Endlösung-konečné řešení). Postupně tak bylo z Prahy deportováno na 74 000 Židů.

V koncentračních táborech se z vězňů stávali novodobí otroci. Vedoucí nucených prací v Osvětimi Fritz Saukel vydal ustanovení: "Každého je třeba živit, umístit a zacházet s ním tak, aby byl co nejvíc využit při minimální režii."

Vězni na tom byli ještě hůř než otroci: jen v Osvětimi se jich 25.000 doslova udřelo k smrti. Každé ráno dozorce přidělující práci vybíral nemocné do plynu. Průměrný úbytek váhy byl 3 až 5 kg týdně, takže normálně živený člověk mohl nahrazovat ztráty ze svých tělesných zásob nejvýš po dobu tří měsíců.

Daleká cesta

Filmová prvotina režiséra Alfréda Radoka byla natočena v roce 1948. Pro Alfréda Radoka bylo pronásledování Židů velmi citlivé téma, přes které se chtěl vypořádat se svou osobní zkušeností. Film měl v zahraničí velký úspěch a získal řadu ocenění. V Čechách byl téměř ihned po premiéře stažen z distribuce, opět z důvodů rasového pronásledování, tedy „nevhodné“ tematiky. Film je působivý svojí nutkavou expresí obrazů z terezínského ghetta a iritujícím skloubením hraného a dokumentárního filmu. Film byl nejprve nakrátko odsunut do venkovských kin a posléze zcela vyřazena z distribuce. Měl na tom svůj podíl i Radokův kolega Otakar Vávra, který přiznal ve svých vzpomínkách Podivný život režiséra (1996), že když se ho přední stranický ideolog, ministr informací Václav Kopecký (1897 - 1961), na film dotázal, sdělil mu, že film je nevhodný a Kopecký zakázal další promítání Daleké cesty v kinech.


Daleka cesta 23-10-2013 letak